nastala teprve v stoletích následujících. Jak byl tento
církevněslovanský jazyk, jehož základem byl makedonský
dialekt bratří soluňských, obmčněn na velkomoravské
půdě vlivem jazyka domácího, lze těžko zjistit. Památky
velkomoravského písemnictví jsou nám známy jen v opisech
z doby o století i víc pozdější a žádná z nich není
dochována v rukopise domácím; nevíme proto, zda jejich
náplldné bohemismy byly již znakem jazyka velkomoravského či
teprve doby opisů. Z památek církevní slovanštiny, která
od IX. do zač. XI. sto!. sváděla těžký zápas s latinou, až
se latiníkům, stojícím pod vlivem německých kněží,
podařilo ji zdolati, vypuditi z liturgie a její památky zničiti,
zachovaly se tyto: Je zde hlaholský opis z doby kolem
r. 900 liturgické památky západního obřadu, misálu, s
pravopisem přizpůsobeným potřebám českého čtenáře -
Kijevské listy, jejichž vznik sahá snad až do doby
Metodějovy. Neméně starobylý je hlaholský opis asi z XI. stol.
modlitební památky východního obřadu s počešťující
snahou v pravopise - Pražské zlomky. Jsou tu stopy po
českém pravopisu v staroslověnských památkách
jihoslovanského původu, i stopy vlivu církevněslovanského slovníka
na český překlad žaltáře a evangeliáře. Jsou tu dále glosy
- vpisky jednotlivých českých slov, určené k porozumění
latinskému textu - k latinským textům se zřejmou
tendencí po církevněslovanském slovníku, tvarosloví i
hláskosloví - glosy Svatořehořské k dialogům papeže Rehoře
v kapit. knihovně pražské a glosy Vídeňské k evangeliu sv.
Matouše v Nár. knih. vídeňské, obé kolem r. 1100 se směsí
jazyka českého, staroslověnského a z části i charvátského.

Ale nejvýznamnější památkou církevněslovanského
období v Cechách, vedle legendických Zivotů KOllstantina
a Metoděje, vzniklých patrně ještě v IX. stol. v přímé
blízkosti obou apoštolů na Moravě, historického to pramene
prvního řádu, jest česko-církevněslovanská legenda o sv.
Václavu, zachovaná v 5 nejstarších rukopisech
charvátskohlaholských, v cyrilském rkpse Rumjancevského musea a
v ruské pozdní redakci »minejní«; charvátsko-hlaholské
rkpsy obsahují znění původní. Vznikla kolem r. 940 ve
středních Cechách po převezení ostatků sv. Václava k sv.
Vítu z péra českého knčze slovanské liturgie. Spisovatel
~I;lčil se na starších církevněslovanských legendách i na
JeJich vzorech byzantských, ale přinášel i nadšení a
vzdělání historika se smyslem pragmatickým. Z Cech legenda

7