písmo. Nelze-li u nich mluviti o písemnictví, můžeme podle
obdoby jiných národů souditi, že již v době pohanské měli
své vlastní bájesloví, své písně a říkadla, své báje a pověsti.
Také o těch plodech činnosti duševní však máme zprávy
velice pozdní, vesměs teprve z doby křesťanské.
Rozpt}'lenost politická, souvisící jednak s růzností kmenovou,
jednak s politickou nadvládou cizích národů, dále stálý zápas
nl'kolika kmenových knížat o moc nad celým národem ne·
byly na prospěch v}'voji kulturnímu. Teprve v první třetině
X. stol. nastalo jakési ucelení, a to nejen politické, nýbrž
i náboženské a v důsledku toho též kulturní, ba i literární.
Ne neprávem se to vše spojuje s první velkou kulturní
osobností česk)'Ch dějin, postavou panovníka, zároveň však
světce-mučedníka z rodu Přemyslova, knížete sv. Václava
U 929). Jím se zahajuje v českém národě nepřetl'Žitá
tradice kulturně křesťanská. Přijetí víry křesťanské, jehož
první datum sahá k r. 845 a ukazuje k bavorskému Řeznu,
aby pak pH chodem věrozvěstů slovanských Cyrila a
Metoděje r. 863 na Moravu a pokřtěním Bořivojovým a
LudmilinS'm od nich r. 874 proces se stal povšechnějším, bylo
důležitou pHpravou k písemnictví, neboť předpokládalo při
bohoslužbě užívání písma; písmem pak se i našim předkům
otvírá brána ke vzdělanosti.

?ismo, s kter)'m se Cechové na počátku doby křesťanské
seznámili, bylo dvojí: písmo slovanské, jehož užívali
věrozvěstové slovanští, sv. Cyril a Metoděj, písmo to
hlaholské, a písmo latinské, jež k nám vnikalo ze sousedství
západního. První bylo již zprvu sV)'m sestavovatelem
Cyrilem-Konstantinem přizpůsobeno hláskové potřebě jazyka
slovanského (staroslověnštině, literární to řeči
církevněslovanské, vytvořené z makedonského dialektu
bulharského), druhé bylo vypůjčeno od jazyka, majícího hlásek
mnohem méně, vyžadovalo tedy nové úpravy, stejně jako písmo
řecké, s nímž se setkáváme v písmě kyrilském, pozdější to
úpravě písma hlaholského.

Církevněslovanské období v dějinách české kultury se
počíná působením Cyrilov)'m a Metodějo\'S'm na půdě
Velké Moravy. Moravská mise, odchovaná byzantskou
kulturou, dala Rastisla\'o\'ě říši církevní a spisomý jazyk, t. zv.
jazyk staroslověnsk)', který byl v X. a Xl. stol.
jedin)'llnárodním jazykem slovansk)·m. Jeho jednota pro celou
velkou oblast slovanskou byla umožněna poměrně malou
rozrůzněnosti slovanských jazyků na rozhraní tisíciletí; ta

6