Stará doba literatury česbé.

(Do roku 1409.)

Souvislé literární památky, psané veršem i prózou v
jazyce národním, můžeme na české půdě za doby staročeské
nepřetržitě sledovati od zániku národní dynastie
Přemyslovců r. 1306 do veřejného vystoupení Husova r. 1409;
co předchází, jsou dílem jen doklady jazyk0vé, dílem
zlomky neb formule a písně bohoslužebné. Starší, romantické
nazírání kladlo však před tento práh bohaté počátky
původní slovesnosti lidové, soudíc hlavně podle analogie
s prostonárodni tvorbou ostatních Slovanu. V novější době
proniká naopak poznání, že na české půdě před počátky
písemnictví v jazyce národním rozkvétala jednak složitá
slovesná kultura círke\'ně-slovanská. jednak vyspělá
literární vzdělanost církevně-latinská; obě byly vytvářeny,
šířeny a přijímány příslušníky našeho národa, jehož jazyk
i tradice v něm zanechaly stopy. Touto cestou se
prostranství literatury staročeské rozšiřuje o čtyři století. Tato
poměrná rozsáhlost slo\'esnosti staročeské doporoučí časové
členění látky na a) oúdobí přípravné čili nmHínské do
r. 1306 s předběžnou érou jednak církevně-slovanskou,
jednak církevně-latinskou:

b) obdoúí rané gotiky od vymření Přemyslovců do
nastoupení Karla IV. 0306-1348);

c) období vyzrálé gotiky od nastolení Karlova do
vystoupení Husova (1348-1409).

Období přípravné čili románsbé.
(Do r. 130f>.)

Naši předkové. kteří zaujali nynější sídla asi ve věku
IV.-VIL, po řadu století již byli národem samostatn)'m,
od Slovanů ostatních oddělen\'m, než u nich došlo k
projevům písemn)·m. Sotva v době předkřesťanské vubec znali

5