oné dobové skupiny, proti které vystupoval výbojně
ve svých kritických počátcích. V nesčíslných podo=
biznách a nekrolozích, střídajících pevnou čáru cha=
rakterisační s měkkým koloritem vzpomínkovým, zpívá
a šeptá měkce srdečný tón, jakým otcové mluvívají k
dětem o pradědech a o »letech jak voda uplynulých«.
Nerudovy úvahy literární, vyjímající s trpělivoushoví=
vavostí z každé knihy, třeba epigonské či diletantské,
pouze rysy kladné a neotročící přece nikdy jepicovi=
tým potřebám chvíle a tendence, vracejí se nyní
z jakési závazné nutnosti vždy znovu k jedné ústřední
otázce, kterou nelze pojmenovati jinak než
zhodnocením a obmezením mladistvého kosmopolitismu let
50. a 60. Překonav so1ipsism vzpurného jinošství, který
zabíjel, vyrostl k pochopení hodnot nadosobních, jež
rozvíjejí. Setřásl s obuvi novinářský i agitátorský
prach šedivého světoobčanství, které hlásala škola
mladoněmecká, a pokorně a vděčně ssál dech svěže
kvetoucí poesie kmenově rázovité. Zmužněv a sesíliv,
odložil» básnickou uniformitu světovouc staroliberali=
stického střihu a sociálně reformní přízdoby, do níž
oblékal sebe i své druhy v »Obrazech života«, a stanul
před zraky stěží chápajícími v »kroíi svém osobitém,
řekněme národním«, v 70. letech jako kritik, o deseti=
letí později však též jako básník. Dříve, než sám byl
očekával, stalo se skutkem to, proč v pětadvaceti
letech nalezl symbol tak prostý a hluboký:

»Co dítě jsem je slýchal
ty Loretánské zvuky,

81