vzdor pohlavní čistotě. To cítím velmi a velmI. Já
šetřím muže svého z lidskosti, rodiče své ze soucitu,
veřejné mínění k vldi svému povolání a jménu svému,
tedy z vychytralosti, ale mravní jiskry není v jednání
mém, prosím, nedokazuj mi opak. Kdybych chtěla
mravně jednat, tu bych se neměla na nic ohlédnout a
jít za cílem svým, a ten mi praví hlasem neomylným,
že bych osvítila zatemnělou duši a svému životu te·
prve pravého dala významu. Spasila bych duše dvě;
to jest nezvratné, a svět by se zajisté podivil pokla'"
dům, jimiž by jej dařily z vděčnosti, že jim života po.
přál. - - Zde by byla veliká, enthusiastická láska je
•diným lékem bývala.«

A krutý paradox všech paradoxů: lásky
transponované sebezapíravě do oblasti přísné mravnosti
nezničily tyto ústupky konvencím společenským, naopak
světu, v němž žili Neruda a Světlá, bylo ohledů
takových příliš málo. Opatrné tajemnůstkářství, nevinné
koketnosti v dopisech i při setkáních, obmyslné ukrý
•vání se za přátele nepomohly, ba urychlily pohoršení
v společnosti, jež nedostatek opravdové ethiky
maskovala úzkostlivým mravokárstvím. Pouhé prozrazení
důvěrného vztahu Jana Nerudy k paní professorové
Johanně Mužákové znamenalo veřejný skandál, v
jehož zradyplném uspořádání předháněl se čestný
manžel básnířčin s její oddanou přítelkyní.

Ustupujíc předsudkům morálky veřejné, již si často
povyšovala za nepřestupný zákon božský, avšak
vidouc též, že Neruda odchází z její očistné blízkosti
obrozen a zproštěn temných démonů, pln kladů a víry

46