sarkasmus, jeho satirické umení, Jeho pamflety Jsou
nelítostné zbraně na Její obranu, racionaJism
Voltairova století napouští mu svým jedem střely. U Nerudy,
věčného humanisty, stojí lidé výše než myšlenka, a
leště daleko výše stojí zpola křesťanská zpola moderně
sociální představa čistého, harmonického lidství. Jeho
humor, křtěný ;eanpaulovskými slzami, není než
schopností, k níž se vychoval složitou kulturou citovou, aby
vyšší to lidství stále poznával odraženo v každé
bytosti, někdy ovšem i v podobě znetvořené. Lehká
Nerudova ironie, jeho smích dobrodružný, jeho osten
spíše škádlivý než bodavý dotýkají se bez nenávisti
malých zkreslen in podoby lidské a nechtějí raniti.
Proto i v epigrammech, které Neruda rád a se štěstím
psával v posledních letech svého života, vane zvláštní
vlahý, mírný vzduch, naprosto jiný než v nápisech
Čelakovského a v »jehlách, špičkách, sochorech a
kůleche Havlíčkových. Vytříbený a lahodný klassik
Čelakovský, žijící uprostřed Rakouska Metternichova,
obrátil ostří svého vybroušeného vtipu pouze k světu
knih a literátů: jeho »nápisy« otvírají okna do jasné
studovny přísného strážce vkusu. Obávanému
kritikovi a divokému polemikovi Havlíčkovi jsou již
stejnoměrně »církev, král, vlast, Musy i světe terčem
výbojných útoků: břitký rozum a neúprosný ytip
provádějí tu mečový svůj tanec. Epigrammy Nerudovy
vznikly namnoze in margine jeho feuiUetonů i
leho':novinářských statí a chvílemi trpí všemi jejich vadami/
ty však, jež opouštějí denní službu causerie bavící
čtenáře z povinnosti, zdají se přímo paralipomeny

38