A podobně básník sám, když byl vyznal všecky
Jlehy bičíku Osudu, všecky jeho lživé sliby, zlé Jeho
rozmary, kruté Jeho příkazy, vztyčuje se a volá statečně:
a čím Jsem byl, tím byl jsem rád!

Před takovou statečností a charakterní výší
rozptylují se veškeré předsudky, že prý společenské prostředí
určuje povahu, že člověk nosí s sebou až do smrti
morální hodnoty své rodné třídy: synem pradleniným a
hokynářovým jest dokonalý rytíř, jenž se nikdy
nepotřísní dotykem špinavého prádla a jenž nikdy
nesmlouvá se o bagatelly ani nekupčí malichernostmi.
Myslím, že nebylo by třeba mustrovat jakýmkoliv
příměrem mravní hrdinství Nerudovo, Jež ostatně by
dobře vydrželo i srovnání se stoickou rytířskostí Al.
fréda de Vigny, potomka bůhví kolika šlechtických
p .. ř. edku, postavím ..•. li proti N erudovi básníka Jeho srdce,
Jindřicha Heina, přispěji tím snad oklikou k vystižení
poměru dvou různorodých duchů, nejednou se se.
tkavších, Heine umělec při hlubším poznání roste tím
,yýše, čím Heine člověk ztrácí, tuším, že u Nerudyjest
,pravý opak. Iieine nedovedl býti nikdy rytířem, špatné
hamburské a dússeldorfské tradice židovského rodu
t(upeckého stále se mu věšely na paty. I ve při s osu.
dem příliš smlouval a to s Jistou potměšilostí, i své
vlastní velké utrpení dovedl proměnit v kapitál, z ne.
hož lze básnicky těžit, aniž kdy přijal je pokorně jako
dar bohU, nezbavil se nikdy nedůvěry, kterou mívají
strážci obchodních tajemství a oživil si svuJ obzor
nepřáteli, jež přeceňoval, nedošel vdbec k distanci
mudrce nesúčastneného ve všedních starostech.

16