skvělých obrazů básnických věčný sníh Alp, spatřený nedlouho
před zimou života?

Odtud i podstatný rozdíl mezi cestopisy Čechovými a na
příklad Nerudovými. U Čecha nikde velké kulturní, průhledy, nikde
pronikavá historická sroWlání, nikde zžíravá kritika společenská,
politická, náboženská, nikde pathos,' překonávající původně
zamýšlenou hru ironie a vtipu, slovem pranic z toho, co »Obrazy
z ciziny« mění z lehké cestovní causerie v statečný kulturní čin.
Zato u Čecha všude lehká a sladká pěna tu snivé, tu hravé
pohody, vlídný a chvílemi tesklivý humor, lyrická líčení přírody,
zběžně a přece šťastně načrtnuté podobizny hned národopisně,
hned jen pitoreskně zajímavé; vše spíše napověděno než
vyčerpáno, lyricky rozpředeno než domyšleno, uhodnuto než
doloženo; pražádný systém, pražádná účelná stavba, pražádná
jednotící redakce: čtenář plnými doušky pije mladé a lehké víno,
jež uzrálo o prázdninách básníkových.

Avšak tyto příjem~é a prostičké causerie O' cizině, z nichž
některé, na př. »Sláva« nebo »Výlet do Chorvatska«, oděny jsou
v průhledný šat novelistický, jsou pouze částí Čechova
cestopisného odkazu. Vedle nich, kvantitativně asi v rovné míře,
napsal Svatopluk Čech celou řadu turistických obrázků, jak mu
utkvěly z »pestrých cest po Čechách«, podnikaných od dětství
až do pobytu v Obříství. Sem patří svazeček z r. 1884 »Několik
obrázků moravských«, sem patří záznamy obou spolupracovníků
páně Broučkových, profesora V. B. Kostlivého a básníka Jana
Vraného, a kromě toho řada menších, vzájemně nesouvisících
feui1letonů a skizz, jež lze přehlédnouti nejlépe v J. a III. svazku
»Vzpomínek z cest a života« (Sebraných spisů sv. V. a XXIII.).
Zajímají-li nás tyto příležitostné a nahodilé stati látkově a
obsahově méně než kresby z Kavkazu a Černomořských břehů,
ne
344 můžeme přece si nevšimnouti, kolik důležitých příspěvků posky-