kách jeho novinářských feuilletonů. Jmenujeme-li v tomto
literárním sousedství Svatopluka Čecha, může tlOsnad poněkud
překvapiti. Každý pozornější čtenář Svatopluka Čecha ví ovšem,' že
v jeho dílech jest několik svazečků cestopisných statí,
uveřejněných v osmdesátých letech, a je-li literárně vzdělán, uvede nám
i jejich jména: »Kresby z cest«, »U pomírnky z Východu« a
»Několik obrázků moravskfrch«. Není též nesnadno si vzpomenouti,
že bez cestovnkh zkušeností kavkazských nebyl by vznikl ani
»Čerkes«, ani příběh šumařův »Ve stínu lípy«; že obě velké
alegorické skladby »Evropa« a »Slavie« zpracovaly dojmy, zažité
na vlnách černomořských; že průpravou k »Dagmaře« byla
studijní výprava do Dánska a na Rujanu. Životopisec Čechův
vypráví kromě toho, jak básník vypravil se z mládí' do
Chorvatska, jak později navštívil Italii, Paříž, Alpy, ja:k úlomky dojmů
zachytil v několika feuilletonistických skizzách.

A přece_ náleží cestám Čechovým právě tak podružné místo
v jeho životě, jako cestopisům v jeho rozsáhlém díle slovesném.

'Svatopluk Čech, jenž vstoupil do naší literatury již v plné zbroji
básnické, byl jako umělec i jako člověk velmi záhy vyhraněn
a rozvit - ani zkušenosti životní, ani dojmy a poznatky z knih,
z cest, z uměleckých děl nedovedly nic podstatného přidati k
dovršení názoru, k vyzrálé povaze, k umělecké hotovosti. Tak i cesty,
na nichž byl spíše plachým a vzdáleným divákem než
účastníkem vše vášnivě prožívajícím, znamenaly pro Svatopluka Čecha
nikoliv osud, nýbrž pouhé poznání. Čím přibývalo básníku let,
tím ubývalo poznatkům intensity i působiivosti, cesty podniknuté
v padesátých letech nezůstavily takřka stop ve vlastní tvorbě
básníkově: zdaž odrážejí' se v některém zrcadle jeho broušených
a přebroušených veršů paláce benátské, janovské, florencké a
římské; zdaž hučí v pathetických a sytých slokách jeho odraz

ruchu boulevardů pařížských; zdaž svítí mezi polychromií jeho 343