SVATOPLUK CECH NA CESTÁCH

MEZI našimi moderními básníky jest několik mistru cestování
a cestopisu. Jan Neruda na: světových svých toulkách v Paříži,
na Jaderském moři, na Východě, v Italii a v severním Německu
hledal a nalézal radostné osvobození srdce zhořklého a
zraněného v barevné hře dojmu a v smělé hloubce dějinných i
národopisných výhledu; jeho »Obrazy z ciziny« i »Menší cesty« jsou
klasická díla uměleckého žurnalismU'. Roztoužený 31 rozkošnický
tulák Julius Zeyer prchal z domova šedivého a lhostejného do
exotických a vzněcujících dálek posvěcených bájí, legendou,
uměleckou tradicí, a pazna,l tak Italii i Švédsko, Španělsko i Rus,
Paříž i Cařihrad; nenapsal-li cestopisných feuilletonu, vzkřísil
v »obnovených obrazech« svých freskových a mosaikových děl
nejeden krajinný dojem, nejednu městskou perspektivu, nejednu
chrámovou a paláwvou náladu, jak si je přinesl ze širého světa.
Pro jeho mladšího protinožce J. S. Machara znamenaly štědrý
výlet na Krym a opětované pouti do staroklasické Italie cosi
obdobného jako pro Nerudu: překonání krajně subjektivního a
hortivě analytického období a povznesení se k jasnému ovzduší,
kde vše je ji,sté, bezpečné, hodnotné; však najde se to·vše jak
v básnických půvabech jeho veršovaného deníku černomořské

342 plavby, tak i v prudkých nájezdech a polohistorických poznám-