horník a sedlák jsou krevními bratry v zápasu o zemi, o chléb,
o osV'obození. Zocelilo se k rázné mužnosti' za Oceánem, kde
Sládek poznal nové formy volného občanství a kde zatoužil
dychtivě po vlasti. Mělo vždy silný zájem veřejně-politický a vrhalo
své srdce do plamenů časových otázek. Sládek byl ze své
generace nejen jediný, kdož pochopil dosah problému zemědělského
a sociální krise mezi dělní'ky, nýbrž napsal i básnický komentář
k politickému přerodu českého života na rozhraní 80. a 90. let.
V době, kdy Svatopluk Čech skládá hlučně příldi,tostné » Jitřní
písně« i »Nové písně« a kdy Vrchlický mění hořkou časovou látku
v umné věncoví meditačních »Hlasů v poušti«, přihlašuje se
]. V. Sládek dvojdílnou knfžkou aktuálních veršů »Se1ské písně«
a »České znělky«.

Zprvu se zdá, jako by neměly obě části této stručné a hutné
knížky pranic společného. V »Selských písních(( oživuje básník
úsečným a pregnantním způsobem podbrdského sedláka v jeho
bytostných vztazích k zemi, k předkům, k práci a k vrchnosti,
sedláka, jenž jest sám sdbě světem a jenž pevnými kořeny jest
spiat se základem všeho života, s půdou - cosi patriarchálně
nečasového, posvátně naivního ukryto jest v těchto prostičkých,
téměř epigramatických verších. »České znělky(( rozvádějí' šíře
témata, jež nadhodil již Sládek v několi,ka sonetech sbírky» Jiskry
na moři((, ale v určitém zrcadlení politických poměrů roku 1889;
v čtrnácti básních soudí Sládek národnf chabost, politickou
mdlobu, historickou přecitlivělost, veřej nou nesvobodu,
náladovouskepsi, soudí bez shovívavosti, bez ohledů, mužně, až k drsnosti. Ale
pod povrchem úvah a stesků těchto »Českých zněleh ukrývá se
pevná a statečná víra, sourodá názoru »Selských písní((, všecka
naše jistota jest v půdě, všecka naděje v po'kolení rolnickém,
nikdy nevymírajídm, všecka krása v svobodném rozvoji na
svobodné hroudě. Ne nadarmo konči kniha idylickým viděním
čes
kého sedláka: 339