s Havlíčkovým základním programem politickým, který
rozvinul solidárně se stranou národně liberální vůči revoluci roku
1848 a vůči vládě v době absolutismu: vnější vystoupení
politické může míti teprve cenU! a úspěch, když je bude předcházeti
vnitřní uvědomění, národní organisace a konsolidace; když proti
vnějšímu násilí bude státi vnitřní síla; když cizácká zvůle vlády
se střetne s veřejným a politickým uvědoměním upevněného
národa. Ba, názor ten dal by se charakterisovati též jako poslední
domyšlení ideje konstituce v oboru osvětovém: teprve vzdělání,
uvědomění, pochopení dává obsah vládě lidové a
representativní; čím bude v lidu více vědění a poznání, tím silnější bude
jeho moc, a to nejen moc k činu, nýbrž i moc k odporu. V tomto
programu, jenž čte se právě tak mezi řádky Pražských Novin
jako ve sloupcíoh Národních Novin, jenž oživuje Slovana i tvoří
pozadí Kutnohorských epištol, spočívá klidná síla, bezpečná
jistota, prozíravá reálnost Havlíčkovy politiky; slavíce Havlíčka
jako osvětového buditele lidu, slavíme jej zároveň ve vlastním
ohnisku jeho snah, ve vlastním krystalisačním bodě jeho
životního díla.

Pro buditelskou práci volí Havlíček dvojí cestu, která však
namnoze se stýká a kříží. Jednak pracuje drobnou osvětovou
organisací buď osobně, buď inspiračně jako novinář; jednak volí
pro buditelství za nejúčinnější nástroj publicistické své orgány.
V Německém Brodě po návratu z Ruska roku 1844 a 1845
vidíme Havlíčka zblízka při drobné práci organisační: rozšiřuje
mezi neuvědomělým měšťanstvem i mezi venkovany české knihy,
pomáhá zakládati lidovou knihovnu v městě, přemýšlí o
soustředění a upravení knihovnické akce vůbec a pomýšlí na zřízení
Společnosti k zřizavání a zvelebování místních knihoven v
Cechách, na Moravě i na Slovensku, která se však neuskuteční,
zavádí do měst »české besedy« jako úspěšný prostředek
uvědo
296 mění jazykového, pracuje prakticky k očištění komoleného ma-