Poznámka

Podávám ,.Prahu barokní« v přesně stejném znění, jaké měla v prvním
vydání roku 1915. Mnoho se v barokní Praze zatím změnilo:
marianský sloup na Staroměstském náměstí padl za obět fanatismu velké
revoluční chvíle; ruch úřadů mladé republiky vyplašil ze
šlechtických paláců záduméivé ticho; na hradě pražském, vráceném
osvobozeným národem původnímu státnímu účelu, již neobcházejí přeludy
a stíny. I bylo by čtenáři dnes nemožno zažíti v Praze barokní
v stejné intensitě ony dojmy a nálady, o nichž vypravuje a jež
kulturně psychologicky vykládá tato knížečka. To mně však nedává
práva, abych na ní cokoli měnil. V dobách dnes již minulých prožil
jsem barokní duši Prahy jako bezprostřední skutečnost; pomníkem
tohoto prožitku, sotva jen osobního, budiž můj essay i v přítomnosti,
která se neočekávaně - k mé upřímné radosti - obrátila k baroku
v literatuře i v umění se zájmem a sympatií. Jsem hrd na to, že
jsem k tomuto obratu u nás prací málem třicetiletou přispěl.