bratr, jako ženich pravou ruku kolem toužebné šíje
ctihodné cisterciačky svaté Luitgardy, která, klesajíc
takřka rozkoší nad touto milostiplnou chvílí,
zachycuje se rukou lehce plynoucí z řasnatého šatu
horkých kolen Spasitelových. Někdy za dnů mlhavých
a zakalených se zdá, jako by toto sousoší, modelované
lehce a hebce v pískovci světlém a pórovitém, bylo
jen zhuštěným šedivým oblakem, sešinuvším se k
obrubě mostu a snoubícím se na okamžik se zemí
..Lze si představiti většího vítězství plastického genia
Braunova, jenž si přál, aby se jeho sochy vznášely a
netyčily?

Svatyně barokní mají často příchut erotickou:
neprováděl nadarmo nejmužnější řád, Tovaryšstvo
Ježíšovo, soustavnou diplomacii s kultem Mariiným.
Panna Maria přestává v této době býti Madonnou
s dítětem v náručí a stává se velkou dámou,
světačkou, královnou; neodměňuje pouze milostí, ale též
milostností, usmívá se na své ctitele, zahaluje i
odkrývá před nimi své vnady, pohrává s nimi. Na
Karlově mostě zobrazil sochař Jiikl Madonnu ještě tak,
jak se jí kořil středověk: Sancta Dei genetrix. V
blízkosti však před průčelím chrámu u křižovníků
podniká tanec s hadem kdosi jiný: urozená šlechtična
dokonale pěštěného a s šikem oblečeného těla, kteJ:á
klopí významně a nacvičeně zraky, pravá Regina
coeli!

Skrytým místem barokní erotiky, jakýmsi
dostaveníčkem lásky, jest Loreta. Několik generací zbožných
aristokratek, někplik pokolení stavitelů tvořilo toto
bludiště svatostánků, které se kupí kolem pomníku
velkého zázraku mariánského, měníce jaksi
litaniloretánskou v kamennou a barevnou skutečnost.
Královna nebes, jejíž osudy vypráví spíše konversačně
než epicky Casa santa v kameni a nástropní malby
chrámku v barvách, provázena jest celou družinou