netrpí bombastem. I díla jeho strýče, jež jsem viděl
v Bamberce - mimochodem jediném městě na se·
veru od Alp, které připomíná Prahu - mají tuto
grandiosnost. Kilián Dientzenhofer, jehož vývoj mohl
požehnaně spočinouti na ramenech velkého otce, byl
z geniů, pro něž není nesnází. Dovedl prostě vše. Stál
bez nesnází nad konfliktem severní přírody a jižní
krásy, slovanské přísnosti a vlašské gracie, nad oním
konfliktem, jehož ztělesněním dramatickým jest
Praha. Jako čte veliký sochař v neotesaném mramorovém
balvanu tvář i postoj budoucích plastik, tak uhodl
vždy Dientzenhofer z nesnází, kladených terénem,
velké základní rysy zamýšlené architektury. Každou
překážkou rostla mu křídla, každá obtížná stavební
kulisa ho učila. jak by monumentalisoval
perspektivu, a bylo-li v okolí jeho stavby jiné mohutné dílo
architektonické, přijal je jako vítaný kontrast, jako
dramatickou folii. A nejinak byl poměr tohoto
nejpražštějšího z praž~kých umělců k studené a sychravé
přírodě, do jejíchž vichrů a dešťů postavil vlašské
své sny: učinil ji služebnicí.

Máme z jeho kroisovské ruky křehké kusy důvěrné
architektury světské, jako letohrádek Ameriku i palác
Sylva Tarouccy, ale též důkladná profánní díla, jako
karlínskou Invalidovnu. Přestavěl Tomášský chrám
tak, že přímo vyhladil všecky stopy gotické, a byl vel·
mi taktním obnovovatelem paláce Nosticova.
Stvořil intimní svatyňky pro domácí potřebu uzavřeného
kroužku, jako kostel sv. Karla Boromejského, uměl
býti i prostým a jasným, jako v diskretním chrámku
sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech.

A le co jsou tyto všecky stavby proti malostranskému
svatému Mikuláši? Dostavěv jej jako dovršovatel díla
otcova, přetvořil Dientzenhofer Prahu; teprve od
roku 1752 jest i Malá strana čtvrtí královskou. Chrám
ten podro.bující si se samozřejmou svrchovaností vše-