ných a chladných ambitech Lorety náhodou četl ja.
kési Galdósovo drama, jež prudkou polemikou
účtovalo s katolictvím a jesuitstvím dnešních Španěl,
drama bez zvláštní vnitřní síly a s postavami načrtanými
pouze obrysově. Ale v tomto zvláštním prostředí cítil
jsem bezprostředně všecku naléhavost divadelní
argumentace básníkovy: kulturní skutečnost, na kterou
útočil Galdós svou přímočarou dialektikou,
obklopovala mne na dosah ruky, i podlehl jsem úplné ilusi.
Míst, kde by dojem kulturní cizoty byl podobně silný,
není v Praze příliš mnoho, snad ještě náměstí
Velkopřevorské, nádvoří na Strahově, schodiště od Vlašské
ulice na Petřín. Ostatek amalgamovala a přetvořila
Praha zázračnou svou přizpůsobovací silou. Strávila
a zpracovala všecky stavitelské i životní slohy od
časného umění románského až po pozdní empire a
podřídila je své složité a přece jednotné osobitosti,
na níž má stejnou účast příroda i architektura,
sochařství i zahradnictví, klima i vodstvo. Tak posléze
svrchovaná a tvrdá duše barokní byla ovládnuta.
A paradox všech paradoxů: duchový výraz i
materiální výtvor Vlachů, Španělů a Němců podřízen byl
vyšší skutečnosti, jakou jest historická jednota města
Prahy, - a ta patří nám Čechům.

o brovité plémě, prošedší náhoženskými i bitevními
hrůzami tt'icetileté války, vytvořilo životní podmínky
barokní civilisace. Krví zbrocení hrdinové VlIle
povolali do svých služeb, nikterak lehkých ani
příjemných, vlašské i německé architekty a sochaře z
období zralé i přezrálé renesance, a hle, i tito náleželi
k nadprůměrnému rodu panovačných individualistů.
Jaký div, že díla, která vzešla z takových objednávek
a byla zosnována takovými umělci, jsou z
gigantického rodu, ať jsou to chrámy nekonečné prostornosti,
ať volné paláce, v nichž se postava lidská ztrácí, ať