Zahradnf~ek, jemuž prožitek smrti vnuká víru
ve vykoupení a obrození v Bohu a pročišťuje
smysly k chvále země a domova.

Většina českých hledatelů hodnot absolutních
doufala dosíci v jich hranicích království z tohoto.
světa v nové sociální spravedlnosti, kterou hlavně
pro pracující proletariát má prudkým a náhlým
rozmachem vymoci světová revoluce po ruském
způsobě. Tato víra, podložená sice přesvědčením
vitalistickým, ale prohloubená silným prvkem
etickým, spojuje básníky tak různorodé, jakými.
se literárnímu psychologu jeví zdokonalitel
daných lyrických forem Josef Hora a nálezce
nového baladického slohu Jiří Wolker. Spíše
kontemplativní než vášlůvý Josef Hora, nadaný
hutnou názorností a prvkem melodickým, odvozuje
z poznání pospolitosti práce ve vesmíru
požadavek rovného práva pro všecky, ale chvílemi
mu bývá úzko ve vřavě světa a civilisace, kde
má býti velký boj .spravedlnosti vybojován, a
pak se utíkává do ráje srdce, kde zaznívají
nejtišší melodie a filmově táhnou obrazy pokojných
krajin. Jiří Wolker - pro svou předčasnou smrt
věčný jinoch české poesie jako Mácha - užil
své podivuhodné schopnosti vciťovati se do věcí
i do osudů svých bližních, stejně jako svého
nadání pro výraz pregnantní, pro verš přímo
gnomický, pro kadenci lidové písně k tomu, aby
vytvořil drobné lyrické tragedie pllOStoty
ažklasické o sudbě moderniho proletáře a o bratr·
skémvztahu ušlechtilého vzdělance k němu x
provedl to s českostí, pfivominající nejlepší
mistry domácího verše, Erbena, Nemdu, Sládka.

78