která soustř·edila v~ky smutky srdci a hlav
z konce století, dal Otokar Březina proniknouti
svou duši záhy mysticky plamennou touhou po
Bohu, radostnou láskou k osudu a vesmíru.
Zřeknuv se pak osobni ..poesie, plane v této·
duchovní rozkoši a zpívá v ni lidstvu hymny ft
modlitby, v nichž projevuje svou solidaritu, Bvtij
bratrský pocit se všemi myslfcimi, pracujícími
a trpícimi bytostmi. Takto .v jeho dile došly
výrazu netoliko tendence novoidealismu
evropského, ale i dávná ideová tradice celé reformace:
i on jako Hus, Chelčický, Komenský II Palacký
neshledává vyššího úkolu a větší moudrosti než
žíti v Bohu a s Bohem, hled'ati a konati jeh<t
vůli, poznávati a milovati ve vesmíru souhlas
s jeho zákony. Ale ja.ko Cechové minulých
věků má i Březinova nábože;nskost zároveň ráz
praktický, nabývajíc rysu sociálního a
posvěcení mravního. Kážeť - nejkrásněji v posledním
básnickém díle v "Rukách" - evangelium
60Učinnosti všech, spolupráce milionů živých,
mrtvých i nenarozených, ukládá soustrázeň a
pomocnou energii, hledá a uskutečňuje zákon nového
řádu sociálnfho, jenž jest svrchovaně spravedliv,
ježto vyvěrá z Boha. Leč i umělecky jest dílo
Březinovo naplněním a dovršením tradice českého
básnictví, hlavně oné, která se počiná Jaroslavem
Vrchlickým. Dokonalý mistr uzavřené formy i
volného verše, básník nejosobnějších modliteb
i hromadných hymen sborového rázu, pracoval
Otokar Březina jako ciselér o svém díle, až je
přivedl k dokonalosti skoro absolutní; těžko bylo
by v celé lyrice. Evropy litOU časné najíti umělce,

73