X. Šalda v následujícím období .myšlenkovým
vůdcem českého písemnictví - kritika pfejala.
místo filosofie.

I tentokráte byla to lyrika, jež vyjádřila
nejvyšší úsilí národní duše formou stejně novou
jako uměleckou; mocněji než v romá.ně i v
drama tě došly v ni výrazu obrodné snahy mravně
společenské, ozývající se od Masarykova
vystoupení aod politickosociálni revoluce 90. let,
zvané "Omladinou": samo srdce národa se
vyzpovídalo verši a metaforami svých lyrických
básníků. Ideově náleží do jejich řady J. S.
Machar, jehož umělecké prostředky jsou však bliž.,
ší realismu; dokonalými představiteli této lyrické
skupiny byli Antonín Sova a Otokar Březina.
Antonín Sova i Otokar Březina jsou syny
jižních Čech, vlasti náboženské myšlenky a
vzní{;ené citovosti, která se před stoletími vyslovila
reformací: onen přinesl si z domova spíše
vznícenou citov,ost, tento spíše hloubavost
náboženskou. Oba záhy o pustili rodný kout, ale nosili
věrně jeho obraz s sebou, knihovník Sova v
Praze, vzrušené národními i sociálními zápasy,
učitel Václav Jebavý (neboť takto znělo
občanské jméno Březinovo) v samotě moravského
venkova, stvořené pro kázeň soustředěné meditace
a ideové i básnické ,ekstase.

Citový a citlivý snílek Antooín Sova počal
uměleckou svou dráhu uprostřed veršujících
genristů a realistů jako impresionista velmi
jemného ústrojenství a impresionistou zůstal
vlastně vždycky; dodejme, že jeho impresionismus. má
ráz přízna.čně hudební. Veršem hebce melodickým

71