i rodinného štěstí, myšlenky a umění, dodávajíc
antické a renesanční radosti ze života přízvuku
čistě moderního. Vedle písně pěstuje lyrik
Vrchlický umělé, ano, vyumělkované formy
románské, svrchovaně vhodné pro vyjádření
zasv·ěcených chvil životních, jež vyzlatila estetická
kultura, zvláště v sonetu dosáhl virtuosity. Ale
vyzrávajícímu muži-básníku nepřinášel život pouze
blaho, požitek a hru: jeho milostné ft manželské
sny o štěstí byly krutě ztroskotány; poznání
a umění podávaly zatrpklé plody; v samotě
duševního dělníka a v přemítání o smrti ukázalo
se vše dosažené i dosažitelné malicherným.
Optimista se zříkal slova, chvalořečník života
se r...ozdíral sám v přísném sebezkumu, kulturní
rozkošník učil se pokoře. Písňový zdroj však
zvonil nadále, a to postupně čistší melodií,
zbavenou řečnických příměsku i prvku převzatých
z ciziny. Právě poslední lyrická díla Vrchlického
okouzlují spanilostí citovou a výrazovou -
někdejší žák antiky i románského umění mluví z
nich nikoliv již k smyslum, nýbrž k srdci onou
něhou lásky a soucítění, rozšířenou na celé
lidstvo, ano, na veškeru přírodu, která bývá ne
neprávem prohlašována za znak povahy
slovanské.

Jaroslav Vrchlický, jehož díla tvoří značn~
rozsáhlou knihovnu, kde vedle poesie a překladu
všech básnických druhu jest zastoupena i
literatura kritická, a kde jako podružný oddíl
nacházíme též povídkovou prózu, znamená více než
pouhý jednotlivý zjev - je to celá literární
kultura. V něm se splnil slovesný program
Jung
56