Jsme překladateli Vrchlickému ještě více
zavázáni, neboť on převáděním nejsložitějších cizích
forem dodal poetickému slohu českému, hlavně
po stránce rýmu i rytmu, nebývalého výbrusu.
Na původní tvorbu Vrchlického nejvlivněji
působil Victor Hugo a jeho družina - v jejich
duchu vtiskl Vrchlický české poesii ráz
románský, řečnický a spolu světově representační.
Odtud převzal názor o nepřetržitém vývoji vesmíru
a lidstva k vyšším formám vědomí; tak se
manifestuje Bůh s přírodou totožný, ale neúnavný v
tvořivosti a změně. Vrchlickému nedostačilo, aby
byl chvalořečníkem kosmických sil, které se nám
jeví jednou jako ženina láska, jindy ~ako
genialita umělcova, jindy jako tucha myslitele nebo
zakladatele náboženství; toužil jako Victor Hugo
býti básnickým dějepiscem kosmických i
vesměrných událostí. Jeho veškeré básnění nabývalo
cyklického rázu jako kruh "zlomků epopeje":
reflekse obtáčí symbolické výjevy z bájí, legend,
dějin, bez obmezení látkového; některé zlomky
mění se v eposy, jiné v tragedie a komedie;
hranice mezi epikou a meditační lyrikou není nikde
vytčena; silně nanášené barvy :8 hlučný zivel
řečnický zdůrazňují stanovisko básníkovo, který
nad svým dílem stojí s vědomím závazného úkolu.

Ale vedle tohoto honosného křídla někdy
faustovské, jindy donjuanské, nejčastěji však
moderně liberalistické a vývojově optimistické
reflekse Vrchlického šumí v jeho díle peruť druhá,
vzdušnější, důvěrnější, prožitější: jeho lyrika. Po
vnitřním ozdravění básníkov.ě zaznívá teplá a
silná melodie na počest moře a lesů, milostného

55