a každou otázku smrti dovedl odpověděti
projevem melodickým, který byl zároveň ;mravním
činem. Jako lidé silného ducha a jemného srdce
hledával posilu ve styku .s půdou domova a
tomu děkuje české básnictví za jeho .selské
písně, odpolu politické, odpolu rozmarné, v nichž
hrdý Cech a vzdělaný světoobčan Sládek vstoupil
do šlépějí Celakovského, aby ,za sebou .strhl
některé následovatele, hlásící se ke škole národní
a libující si v básnění hlasně tendenčním; široký
a zdravý humor hanácký kyne samolibě ft
šťastně z písniček nejnadanějšího z těchto
Sládkových žáků, F. S. Procházky.

Takové opory stále hledal a nikde nenacházel
opožděný a nečasový romantik Julius Zeyer.
Miloval národ, k němuž náležel podle jazyka a
uvědomění, nikoli však podle rasy, ale cítil se
uprostřed něho cizincem. Studiem i cestami toužil
ukojiti svou žízeň po dálce, leč vracel se
zklamán, protože skutečnost nikdy nedostihla
přeludu snivcova. Rozkošník ducha prahl po
vášnivém životě, než asketa srdce, raněn chimérou,
klesal pokorně u paty kříže. Pohrdal novodobou
civilisací, přírodními vědami, měšťáctvím,
pedanterií a zůstával gotikem s příchutí anglického
praeraffaelismu uprostřed věku praktického a
materialistického. Pokusil se o ;všecky formy,
které nabízí romantické básnictví, nejřidčeji O
lyriku, v nÍŽ jeho :tvrdý výraz se pod návalem citu
nebo meditace zajíká, se zevním, neoprávněným
neúspěchem o drama, kde se mu nejlépe dařila
pohádka. Kromě:románsky zaokrouhlené
povídky, pro niž sám nalezl přesný výraz "obnoveného