nýbrž osudem, obětoval vše, i intimní štěstí.
Nedoceněn za života, stal ,se :po smrti jedním
z nejdražších jmen českého písemnictví. Ve
svých začátcích jevil se Jan Neruda, hrdý a
uzavřený syn chudičké rodiny pražské, pou~e
přesným a c.hladným pO:liOrovatelem skutečnosti
a trpkým kritikem života i vlastního nitra.
Zatím co ironický úsudek mladého nepřítele každé
sentimentality leptavě rozkládal vlastní city a
úsečný sloh samostatného žáka Heineova
zhušťoval výsledky tohoto procesu do drsných a
hutných malých slok, šířil se obzor l'ealistického
pozorovatele. Poznal ,evropský západ, moře a Řím
i pi'ední Asii a vytvořil ze svých cestovních
zkušeností první český umělecký oestopis,
prosycený světovým vzduchem. Prošel sociální bídou
svého rodného města a zachytil ji v črtách stejně
pravdivých, jako názorných. Vrhl se do
novinářství a vytrval v prvním velkém českém deníku
"Národních listech" až do smrti a po Havlíčkovi,
který ukázal, kterak s žurnalistikou ,spojiti
lidovýchovu, provedl mistl'ovsky, zvláště ve
feuilletoně, sjednocení literatury a novi:n. Nedbaje
o školské doktriny ani o výzbroj odbornickou,
psal bez oddechu o divadle, knihách, obrazech, a
vzdělávaje vkus obecenstva, dorůstal sám zyolna
v kritickou autoritu. Pokusil se do poesie vnésti
vědeckou inspiraci a ohromil vevejnost· .řadou
písní a hymen o látkách kosmických, jak se jeví
modernímu člověku ozbrojenému dalekohledem
a spektrálnou analysou. Jako světoobčan, dobře
znající kulturní potřeby svého domova, boural
"čínskou zed''', dělící české písemnictví od ostatní

41