ko lučni květiny a ovocné stromy. Jeji povidky,
jmenovitě románová řada kouzelných
vzpomínkových obrazů lidového života "Babička", jsou
cele písní o mladosti země a dobrotě lidského
srdce, které nikde nebije tak nerušeným tepem
jako pod halenou sedlákovou a kordulkou
vesnického děvčátka.

Karlem Havlíčkem a Boženou Němcovou hlásí
se ke slovu nové snahy myšlenkové ft směry
literární, podstatně odlišné od vlastenecké
romantiky, která kolem roku 1848 nadobro byla
vyčerpána, ano, mrtva. Mladé pokolení literární,
které asi deset let po revoluci obnovilo a
domyslilo její snahy, dávajíc jim hlasitý a
obratný výraz v hojných časopisech a novinách,
vyhlásilo otevřený boj literárnímu romantismu.
Smýšlelo positivisticky a materialisticky;
rozhodné přesvědčení demokratické stupňovalo
živým smyslem sociálním; odvracelo se od
minulosti k otázkám přítomné doby. Časovost,
skutečnost a pokrok byla vůdčí hesla mladých
spisovatelů, kteří z cizích literatur se odvolávali k
Hyronovi, Heinovi a G. Sandové, z domácího
písemnictví k Máchovi, Havlíčkovi a Němcové.
Jejich tendenčně zbarvený realismus \Studoval
na moderním člověku spíše to, co mu
propůjčuje platnost obecně lidskou, než co mu dodává
národní svéráznosti; i v kritice snažili se tito velmi
vzdělaní a neohrožení literáti klestiti cestu
myilenkám kosmopolitického dorozumění.

Prakse nebývá vždycky ve shodě s teoretickými
zásadami školy, a organický vývoj literární
odved~ spisovatele často od mladistvého programu.

38