teprV'e poslední dobou otřásá kritický dějezpyt
i jejich základy a shledává také \T nich osobitou
syntésu romantiky a liberalismu. Celistvosti
dodává historické skladbě Palackého ná;wr
filosofický, velmi jasně a důtkliV'ě vyjádřený. Dějiny
národa českého nejsou shlllliem il1.áhod,
mechanických sil a hmotných podmínek, nýbrž
uskuteěněním plánu božského. Od pradáv:na zápasí
v nich SlovanstV'o, nositel ,svobody a humanity,
s Germánstvem, př,edstavitelem hmotné síly a
rozpínavého násilí; od husitských dob přistupuje
k tomu konflikt sV'obodného poznání církevní a
státní autority. Jest možno pochybovati, ~a
k~eré straně spatřoval Palacký budouci vítězství?
Nemohl považovati svůj úkol za skončený, když
ve svých dějinách dával (národu probu~enému
životní bibli. Muž mravní rozhodnosti a tvořivé
vůle, jakým byl Palacký, tpfirol1eně ;přešel od
historie také do politiky, jakmile poměry tomu
dopustily. \

Tato možnost nadešla roku 1848, když revolucí
padlo staré absolutistické Ralwusko, a když
zasvitla, alespoň nakrátko, možnost ~~o;nstitučního
života na parlamentním základě. Pala,cký ne zcela
šťastně odsunul důsLedný pl'ogram ,státoprávní
a pracoval ke z feder,aIisovaní 'Rakouska podLe
zásady národnostní; veden byl při tom nadějí, že
nyní bude možno pl'ovésti austvoslavismus; \T tom
směru se vyslovil také v>elký Slovanský sjezd
1'0ku 1848, kde slovanství vystoupiLo již jako síla
politická. Byl v p\olitice :nemenší ,autoritou než
v literatuře a vědě, a pOžÍVlal pbecně čestného
příjmení "Otce národa". Dostalo I'le mu
zvlášt
36