podávala nejsoustavněji evangelium slovanské
vzájenmosti, pojaté však nepoliticky. Umělecky
vytvořil Jan Kollár v tomto cyklu sonetů s
elegickým předzpěvem dokonalý typ básnictví
učeného, odvracejícího se od života ke knize, od
přítomnosti k dávnověkosti, od skutečnosti k
platonismu a napodobujícího umělé i složité formy,
v nichž si libuje literární kultura.

Ceská básnická romantika měla ještě jednu
tvář, jejíž prototyp J:'Iovněž dlužno odvozovat od
Herdera. Jestliže angličtí a němečtí romantikové
při1nuli celou duší ke skutečnému i domnělému
lidovému básnictví, jestliže jeho památky sbírali
a vědecky studovali, jestliže ve svých umělých
výtvorech pilně napodobovali jeho bezprostřední
prostotu a svěží úsečnost, nemohl jejich příklad
nikde vzbuditi živějšího souhlasu a ochotnější
nápodoby než právě v Ůechách, kde p~ostonárodní
píseň, pěstovaná i v dobách nejhlubšího úpadku
obecného, byla pozdravem a zárukou (Života v
lidu. První pokusy o napodobení lidové poesie
dály se na úsvitě českého romantismu oním
povážlivým způsobem, který v Anglii označen tiest
jménem Chattertonovým a Macphersonovým.
Velmi podnikavý muž, ale prostřední veršovec a
filologický ochotník, Václav Hanka, který si
později získal zásluhy v slovanské propag:llndě,
nesl se svými druhy těžce, že se Cechům
nedochovala ze středověku ani původní starobylá lyrika
lidová, ani národní epopeje, za jaké tehdy byly
pokládány básně Homerovy, Nibelungy, ruské
byliny a srbské písně junácké. I umínila se tato
družina odpomoci takovému nedostatku a podle

29