Josef Jungmann, filolog z povolání, ale zároveň
muž vzácného estetického vzdělání i vkusu. Obě
hlavní, nevýslovně pracná díla Jungman,nova,
velký slovník jazyka českého a dukladný soupis
domácího písemnictví, pokračují v dráze
Dobrovského, ale ukazují již v pojetí národa i jeho
minulosti zřejmé rysy romantické. Jungmannova
literární estetika, které se pak přidržovalo celé
národní obrození, jeví zvláštní směs romantismu' a
klasičnosti: ukládá písemnictví českému, aby se
snažilo býti klasickým a to závoděním 13
moderními i ar..tickými literaturami,ale shledává pravou
klasičnost teprve v tom, že národ vtiskne svému
básnictví svou puvodní osobitost, jedinečnou a
nenapodobitelnou. Veškeré úsilí Jungmannovo
směřovalo k tomu, aby [spisovatelum usnadnil
cesty vedoucí k takové klasičnosti j sám vytvořil
moderní básnickou mluvu, obohacenou ;také ze
zdroju slovanských j ve vzorných překladech z
anglické, francouzské i :německé poesie uvedl do
Čech příklady vysokého umění slovesného; s
jemným smyslem pro zevní ústrojí básnictví
udomácňoval rozmanité, namnoze složité formy
veršové, přeje si, aby v Čechách stejně bylo
pěstováno básnictví přízvuč:né i časoměrné. Sám nebyl
tví:lrčím básníkem, ale jeho kritický podnět, jeho
přátelská pomoc, jeho estetický vkus stály tlako
dobré sudičky u kolébky nové české poesie - byl
to český Herder, vychovatel i miláček národni
romantiky.

Básnictví, které nejprve zkoušelo své
neobratné sily v anakreontických hříčkách, v bezduchých
nábož~nských i hrdinských epopejích a v
únav
27