Šlechtici i města zápasili s panovnickou mocí,
která od nastolení Habsburků na český trún roku
1526 směřovala více a vice k "absolutismu a přisně
trestala vzdorné rebely; obě národní církve,
husitští utrakvisté i čeští bratři, zápolili mezi
sebou, ale odrážely zároveň mohutnějící sílu
katolicismu, opírajícího se O přízeň habsburských
císařů a vedeného řádem jesuitským; od
německého li švýcarského protestantismu přicházela
české reformaci podpora, ale tSpolu nebezpeči
vnitřního rozkladu; z rozbouřených vln
vzájemného boje všech proti všem občas nořila .se
vznešená myšlenka náboženské snilšenlivosti a
a státně vlasteneckého dorozumění hlavních
činitelů v zemích koruny české. Pozorování
takových dějů, stranických motivů i povah, které
La nimi se rýsovaly, podporovalo ovšem značně
psychologický bystrozrak dějepisců, neméně než
čtení klasických vzorů starověké historiografie.
Protože k tomuto chápání přistoupilo i odborné
studium pramenů a dokumentů a smysl pro dějiny
správní, povzneslo se české dějepisectví této
doby k opravdové výši naukové ; zvláště některé
monografie, založené na osobním prožití
událostí, působi duchem až moderním. Vedle nich
nechybělo však ani zábavných, lehce
vypravovavaných kronik lidových, které dovedly buditi
zájem pro dávnou minulost, upoutávajíce
lehounkým tónem vypravovacím, jenž arciť jen
nedostatečně zakrýval nekritičnost a libov,01nost
pojetí.

Dokonalý smír mezi duchem bratrským a
humanistickou vzdělanosti provedl v druhé
polo
17