litického a právního zabezpečení, má již svou
literaturu právnickou, opírající se o starší
tradici. Náboženské nadšení, které, podporováno
štědrostí a uměleckým vkusem císařovým,
vybudovalo nad Prahou celý les gotických chrámů,
vyzdobených sochaři, malíři i klenotníky, a dalo
původ samostatné škole maliřské zanícených
trecentistů, projevilo se v životopisech světců i 'V
rozjímavých spisech. Zájem panovníkův o
minulost celé země podnítil kronikáře, a i sám vladař
sáhl k peru děj-episcovu. Leč největší význam pro
duševní život národa měl osvícený čin Karla IV.,
že v Praze po vzoru pařížském založil r. 1348
první středoevropskou uníversitu, která
jmenovitě na fakultě bohoslovecké i artistické
shromažďovala výkvět inteligence Z východní i
střední Evropy. Učení její profesoři, kteří hověli
stárnoucí scholastice realistického směru, pracovali
jako dějepisci i astronomové ,a vynikli jako
filologové. kteří veškerou středověkou vzdělanost
s jejím abstraktním názvoslovím obsáhli v
1atinsko-českých slovnících a postavili se tak do
Rrvní řady smělých p'růkopníků, usilujících po
znárodnění v,ědy dotud universálně latinské.
Povznesli také úroveň náboženského studia v
Čechách, což přineslo ovoce (8tejně vzácné jako
neočekávané.

Jeden z prvních žáků university Karlovy,
jihočeský zeman Tomáš ze Stítného, dovedl spojiti
vrozenou hloubavost i mravní přísnost muže z'
lidu s poznatky scholastického i mystického
bohosloví universitního a školený důmysl
dialektikův se smyslem pro praktické potřeby životní.

9