zyko Pak se však po celý středověk učil od
latiny, které se také v Cechách užívalo stejně ve
veřejných listinách jako ve školách a ve
chrámech: čeština si osvojila od mezinárodní foeH
všech vzdělaných národů západní Evropy
mnoho náboženských termínů i abstraktních výrazů
pro svůj slovník, ale přizpůsobila .se také
vydatně latinské syntaxi, před jejíž výhradní
nadvládou ochraňoval později pouze lidový původ
většiny spisovatelů. Ale již od XI. do konce XIII.
věku nadchází na české půdě mocný zápas mezi
ctihodnou učitelkou a mladou, poněkud
neobratnou žačkou. Národní jazyk !Vniká postupně do
formuli, písní a pomůcek bohoslužebných, ano, z
hluboce zbožného ducha českého vytváří se,
proti výslovnému přání církve, malá literatura ná·
boženských zpěvů českých, z nichž
nejstarobylejší "Hospodine, po miluj ny" z XI. století a
nejvelebnější "Svatý Václave, vévodo české
země" z počátku XIII. věku, ne-li již z XII. věku,
doposud se ozývají pod klenbami katedrály sv.
Vita na hradě pražském.

Toto zápolení mezi jazykem národním a mezi
latinou, jakožto dorozumívacím prostředkem
kněžské i laické inteligence, která v mezinárodní
řeči byla již vytvořila vynikající díla legendární
a kronikářská, rozhodnuto bylo konečně ve
prospěch češtiny. Stalo se to v oné př.evratné době,
kdy český, teritoriálně rozsáhlý stát ztratil
národní dynastii Přemyslovců a kdy se na
slovanskou půdu hrnuly p'rávni, hospodářské i kulturní
vlivy cizi, spoléhajicí hlavně na rozsáhlou
německou kolonisaci netolika na zemilkém pohraDiči,

6