s kterými v tolika věcech nesouhlasil a přece v
nejbolestnějších vztazích se shodoval. čtouce Janáčkovy dojmy z
přírody a společnosti, jak je rád a ohnivě improvisoval pro
»Lidové noviny«, musíme si často vzpomenouti na Herbenův
»Hostišov«, na »Obrázky« a »Knihu cest«, Viléma Mrštíka a
nejednou také na »Rok na vsi« od staršího z dioskurů
diváckých. A proč bychom nepověděli pravdu celou, byť
bolestnou? Uvažujíce o těchto příbuzenských obdobách,
nepřestáváme litovati, že se ani Herbenovi ani Mrštíkům v literatuře
u nás nepodařilo tak čisté dílo pudového impresionismu,
vyvážené z hloubek lidové psychy, jakým jest v hudbě
Janáčkův »Zápisník zmizelého« nebo »Její pastorkyňa«, ač právě
slovesná skladba tohoto typu tanula jim trvale na mysli a
rozpalovala od mládí jejich ctižádost.

Tuto souvislost, doposud sotva postřehnutou, ozřejmuje
ještě další rys Janáčkových náčrtkových próz, vzdálenÝ na
pohled jeho impresionistickému principu slohovému. V
hukvaldskvch vzpomínkách, ve feuilletonech z cest po cizině.
uprostřed přírodních obrázkll, v nápěvkových zápisech se
kmitne co chvíli realistická postavička, nahozená způsobem
genrovým, kterou oživu.Ťe spíše záliba v bonhomní, ano
přízemní grotesce než úsilí o monumentalisující typisaci, .Ťaké
tolik milujeme v »Kátě Kabanové«, na vrcholných místech
»Věci Makropulos« a v koncepci »Z mrtvého domu«,
mluveno .Ťenom o Janáčkových operách. Čím to, že právě proň měl
tolik přitažlivosti genre, který jest umělecky pouhou
průpravou k integrálnímu realismu, že mistr nepocítil .Ťeho rušivou
zlomoc, která se stala osudem - ne pouhou vinou libreta Ŕ
jak »Výletům pana Broučka«, tak hospodským vÝ.Ťevům
»Lišky Bystroušky«, že nechtěl opustiti příliš lidskou
přízemnost tam, kde měl sám dosti síly k rozletu a ke vzletu?

Snad obdoba jeho obou mladších impresionistických
partnerů v beletrii vysvětlí leccos i z těchto rozpaků. Genrové
postavičky, jimiž se hemží stejně všecky pozdější povídky
a romány Viléma Mrštíka jako Těsnohlídkova výpravná
reportáž z brněnského města a obvodu, přešly do knih z
dojmově kmitného pozorování zevnějšku s jeho pohyby a obyčeji,
jež si spisovatelé takřka jen ověřovali studiem vnitřního
života. Styk jejich s těmito figurkami nebyl trvalý prožitek

19