slohových. Ryze impresionistický jest i ve feuilletonistické
próze Janáčkův poměr k přírodě, kterou jako dědictví
z podbeskydského domova, nosí s sebou všude a stále znovu
prožívá: v městě svého pobytu i na cestách, za letní prázdně
i při soustředěné práci, ve všech ročních dobách a za
každého osvětlení - synek ukvaldský se nemohl státi úplným
měšťákem. To, co v přírodě jest nejprchavější a nejkmitavější.
co tu žije pouze z laskavého dopuštění vteřiny, aby hned
prchlo, proměnilo se, upoutává ho nejvíce, dráždíc zároveň,
aby to zachytil a vyjádřil se sourodou prchavostí a
kmitavostí co nejstručnějšího výrazu, takřka rozechvělou skvrnou
slova, barevnou tečkou přívlastku, svítivým nárazem
přerývané interpunkce. Tak se snaží fixovati pohyb a píseň vod,
pramenných i tekoucích, sladkých ve vlasti a mořských v
severské dáli, tryskajících i vlnících se, padajících ve slapech
a tříštících se v horských bystřinách, které věru neměly
tajemství pro tvůrce »Káti Kabanové«. A ještě s větším úsilím
a se štěstím úplnějším se snaží tento kouzelník porozuměti
řeči ptáků, ne porozuměti jenom, ale postihnouti její
melodické zákony, nápěvkovým záznamem proniknouti do jejího
tvarosloví a alespoň na chvilenku zbudovati vzdušný most
mezi duší vnimatelovou a pudovým záchvěvem pěvcovým,
podobně jako hudebně v »Lišce Bystroušce« s jakýmsi
animálním panteismem jednotil v symfonickém dithyrambu
lesa zvířata a lidi. V mnohých slovesných črtách a obrázcích
si Janáček zapíná člověka, zvláště venkovana, jako pouhou
pohyblivou barevnou skvrnu do přírodní pospolitosti a
nejinak než ve svých komposicích po.jímá lidový tanec jako
součást dění přírodně živelného, jako samozřejmý a
nezadržitelný výtrysk pohyblivého pudu, vlastního každému
organismu; jeho lašské i hanácké tance, jeho balet »Rákocz
Rákoczy« docházejí zárovei'í. obdoby i výkladu v nejednom čísle
f euilletonistickém.

Nebylo dozajista náhodou, porozuměl-li si Leoš Janáček
přes hluboký rozdíl generační s tak typickým impresionistou
v literatuře, jakým byl naturalisovaný Moravan R.
Těsnohlídek, jehož inspirace byla proň zvláště plodná. Ale vlastní
jeho místo .Ťest uprostřed. mohutného impresionistického
pokolení moravského, v blízkosti Jana Herbena a Viléma Mrštíka,

18