LEO~ JA-NÁtEK SPISOVA-TEL

Napsal Arne Novák.

Milenec a nevolník okamžiku, kypivě dojmová povaha,
vášnivé srdce, libující si v citových výbuších, a při tom
nespoutaná a nespoutatelná tvořivost, která uměleckým činem
reaguje prudce a kvapně na všecky zevní i vnitřní podněty
a přetváří je, zachovávajíc podivuhodně jejich
bezprostřednost varu a víru - tak se nám rýsuje Leoš J anáček ~ člověk,
Leoš Janáček - hudebník, kdykoliv prožíváme jeho
dramatické, písňové i instrumentální projevy a když si jejich
pomocí křísíme v paměti jeho zjev, tak jedinečný v naší
umělecké kultuře a zároveň tak karakteristický pro naši
národní povahu, zvláště v jejím východním větvení.

Cehokoli se tento mladistvý divoch, jinošský ještě pod
bílou -návějí kučer kmetových, dotkl svým temperamentním
úderem, to zvučelo melodickým spádem a úsečnou rytmikou
jeho nenapodobitelné bytosti pudového umělce, stále spiatého
silnými kořeny se zemí. Komponoval stejně jako psal a
nepsal jinak než m.luvil; nelze pochybovati o tom, že by se
grafologův úsudek o jeho rázném rukopise úplně kryl s
hudebně psychologickými závěry, odvozenými z nápěvků jeho
vlastní mluvy. Jistě se mýlili ti, kdož v Janáčkově lidském
i hudebním výraze rozeznávali a zdůrazňovali především
jeho lidovou mateřštinu s jazykovými i uměleckými názvuky
nářečí a folkloru až po tu zkratkovost a úryvkovitost s jejím
zvláštním sklonem k životní syntése a k melodické esenci
skutečnosti - toť právě jenom nápadný povrch, pod kterým se
otvíraly teprve pravé hloubky Janáčkovy individuality. Ta byla
jistě daleko složitější než se dohadovali jeho vrstevníci a
přátelé, a než i dnes připouští zasvěcený a odborný rozbor jeho

15