níkům, které posuzoval! Všichni Slováci jsou prudký a
nespravedlivý kmen, a on aspoň po přeslici byl pravým
Slovákem. Ale co to konečně omlouvá, i když to leccos
vysvětluje? Kultura má přemáhat krev a ro~umová rozvaha
držeti plémě na uzdě, neboť jinak mohl zůstati doma na
horní hospodě a točiti rozjařeným Slovákům piva či na·
'lévati gořalenky. Pěknou to věc usamil Moravan na
p0svátné praislké půdě!

Snažil se, aby na to vše již nemyslil, a tu jako na
usmÍ!řenou, ale zároveň jemně jej pokořující pomohla mu sama
Praha, která ochočila tolik divochů a uhladila již tolik
venkovanů. MLha, která dotud částečně halila levý hřeh
vltavský, se rozplynula, a celý pohled na Hradčany a Malou
stranu se rozestíral do široka před očima ranního proch~
zeče. Nebyl by odolal ani jindy, vždyť se mu jako chlapci
jevíval při vyhlídce z MlatcoV'ských vrchů fatou morganou,
vždyť jako muž toužíval po něm, dívaje se k severozápadu
se Špilberku. Avšak dnes teprve! Praha mu pověděla tímto
panoramatem, o němž po staletí pracovala shoda přírody
a umění, pýchy a zbožnosti, 'rozkošnictví a snu, naráz, nač
zapomněl v krátkozrakém svém karatelstvL V Pra'.lJe a
jediné v Praze byla a je dána českému plemeni možnost
vznésti se k monumentálnímu pojetí, jenom zde zraje
podnět vykřesaný z kteréhokoliv kmene národa
československého v mohutný obrys celistvý, pouze zde spadá s Čecha,
s Moravana a Slezáka všecko místní, malicherné, úzkoprsé,
třeba i za cenu ztraceného svérázu. Do Prahy musil přijíti
Mistr Jan Hus, aby vyzrál v tvůrce národního jazyka, tam
Josef Jungmann se stal otcem národnllio písemnictví, a tam
se musil usaditi i Bedřich Smetana, měla-li se zroditi ná.
rodní hudba umělá, spanilejší a vždy věrná sestra národní
poesie.

Moravský poutník stál u Národního divadla, když jeho
myšlenky, nyní již usmířené a laskavé, dospěly k Bedřichu
Smetanovi. Jak se cítil zavázán tomuto velikému krajanu
svého děda! Neomeškal nikdy příležitosti, aby poslechl
v Brně nebo v Praze "Prodanou nevěstu", ale měl duši plnu

12~