X. SVATOPLUK ČECH
NA KAVKAZE

(1915.)

K rásná a nadšená úvaha, kterou v květnu roku 1874
Jan Neruda přivítal první knihu "Básní" Svatopluka Čecha,
vyvrcholila ve vzletných a vroucích slovech: "Svatopluk
Čech je mlád a již uznán, toť velký krok. Vydal se teď na
cesty směrem tím, jímž šli někdy Argonauti. Moře se kolem
něho zavlní, měsíc, slunce bude před ním vstávat ze
slaných vln, s temene asijských žul bude hledět na divokou
krásu Kavkazu, odpočine si pod palmami, bloudit bude, kde
kvete vavHn na hrobech hrdin - a zlaté rouno .nových
názorů poetických přinese nám zpět."

Osmadvacetiletý básník přečetl si láskyplné proroctví
staršího druha v tichém pokojíku českého krajana na
Golovinském prospektu v Tiflisu, v samém srdci ruského
Kavkazu, kde v červnu 1874 prodléval.

Gruzínská metropole nad Kurou 'byla asi středem
kavkazské pouti čechovy, jež od zátoky Novorossijské
dospěla nejsnáze na východ až do Vladikavkazu, nejjižněji do
přístavního města Batumu. Romantický poutník český,
jehož krokům neurčovala směr' červená mezinárodní knížka
cestovní, nýbrž spíše poesie velkých ruských básníků doby
Alexandrovy a Mikulášovy a patrně také dávné tužby
chlapecké, rozněcované zprávami o krymské válce, vstoupil do
země, ležící stranou od turistického hemžení evropského,
a byl proto v Kavkazu odkázán na primitivní prostředky
dopravní. První část cesty vykonal lodí podél čemomoř.
skýcih břehů z Novorossijska do Poti; vlastní dějiště rus·

97