osudu. Bylo by svrchovaně naivní tázati se, který typ čes.
kých spisovatelek nejvěrněji naplnil odkaz Karoliny Světlé;
naopak věřÍtne, ie tato různost typů odvozených od téhož
pratypu svědčí jen o životní síle ženského umění českého.

Karolina Světlá jako osobnost nepřestala býti životním
a životodárným problémem a snad teprve tehdy by se
změnila v pouhou pýchu kultumí minulosti ženSiké, až by na·
prostou změnou mravních a společenských podmínek znovu
do popředí života i básnictví vstoupil v nové podobě typ
protilehlého ženství, oné citové b~rostřednosti posloucha.
jící bez rozpaků hlasu srdce, typ Boženy Němcové. Ale
i pro pokolení, jež ze vzbouřených vln našich časů vyplují
k této posud nesmělé tuše, zůstane Karolina Světlá velkou
hrdinkou a básnířkou zároveň.

(Myšlenky a spisovatelé, 1914, str. 88-105.)

86