denního obsahu! Jest Ti snad v tomto intelektuálním vě.
zení lépe, než by sis sám rád přiznal; jak bys Ty, ztělesněná
námitka a výčitka, připustil, že se Ti nedaří právě nejhůře!

Ale nežádej ode mne, abych i já byl zamilován do Tvého
Klementina, do Tvých knih, do Tvé praslovanské mytho.
logie. Nemohu a nemohu! Nerozumím snad zcela Vaší
Praze, kde se vždy z revoluce léčíte historií a z přílišného
rozpětí sil filologií; nezdomácnil bych nikdy mezi Vašimi
barokními chrámy a zkroucenými svatými, což na Vaše
mysli nezůstává bez účinku; nechápu prostě, jak možno
nahrazovati si pocit be~rostředního života odvozeným
věděním o živoření" v minulosti. Nezvi mne tedy, příteli, již
do Klementina a nevytýkej mně nepřátelství k Praze. I já
ji mUuji a to velmi horoucně, ale po svém: jako město
života a budoucnosti, nilkoliv však jako tvrz minulosti a za·
zděnou pokladnici knih a tradicí. Až přijedu, milý Hynku,
zas do Prahy; požádám Tebe asi, abys mne zavedl k jezu,
kde se vzpíná a bouří prudká voda, na zarostlé stráně, kde
pod hnědými habry a javory jest tolik zeleného mlází, na
ty Vaše krásné a divoké ostrovy, kde najednou skrze vrbové
větvoví neb šeříkové loubí jest viděti zubaté štíty, kamenné
sloupy a nespoutané věže města. Avšak odpusť starému
brachu to mladistvé blouznění; vysměj se mně za to!

Mám·li být upřímný, žiji i já stále tou klidnou existencí
nudného učitele a pravidelného přednašcče, kterou tak
dobře znáš, a přece se mně zdá, jaiko bych byl daleko blíže
životu než Ty, učený knihovníku a bájeslovný hloubálku.
Když vystupuji každého dne z rána na svou katedru před
těch patnáct neb6l dvacet mladých hochů, pod jejichž zdra·
vou pletí jako by plynulo mléko smíšené s medem a krví,
mrzívám se ze svého poslání; proč raději nevedu ty
vesnické synky přímo do polí, kde se oře a vláčí, nebo do lesů,
kde se otevírá nový průsek, neb k rybníkům uměle
napá-jeným? Ale čtu ze svých archů čtvrt nebo půl hodiny
o tom polním hospodářství neb diletantsky o nauce lesnické,
a hle, celé srdce je při předmětu! Nazveš to, drahý
knihomole, pouhým ohlasem četby Vergilia a Lukrecia, řeknu·li

68