tomilé a anachronistické naivnosti, že veronská květinářka
z lidu vyléčí českého vojáka z rodového· záští příběhem
o rodě Monteků a Capuletů, ale věříme jejímu mravnímu
působení na Jakuba Halinu již proto, že v něm vlastně
jenom oživuje jeho výchovu otcovskou. Tak se ve vlašské
zemi pře rodí divoký, mstivý a násilnický český hoch stykem
s malou lidovou světicí, jíž slíbí státi se bodným, snahou
o stálé zdokonalování. Ve výjevu, který má spíše půvab
legendy než plnost reality povídkové, rozcházejí se milenci
po bratrsku, aby si slíbili lásku a - nespatřili více. Po
letech obrozený Jakub se vrací do Verony, nachází však
již jenom hrob Mariettin zalévaný slzami a vzpomínkami
její matky. "A navždy jsem odešel z krásné krajiny, bych
doma sloužil Bohu a lidem," zakončuje Halina evangelidky
prostými a působivými slovy příběh své lásky a obrody.
Další životní pout tohoto člověka božího, jenž, nuzák,
rozdává bohatším, odstrčený, zjednává spravedlnost jiným,
posmívaný, jde po pravé cestě k Bohu, dokazuje, že se
nesetkal s' Mariettou nadarmo.

Marietta Boženy Němcové není plastickou postavou,
v níž přímé a syté pozorování nastřádalo přesvědčivou
plnost života,neb v níž povahová tvořivost básmcká
povznesla skutečnost k výši typu; není jí stejně jako komtesa
Hortensie z "Babičky"; vždyť i Verona z "Chudých lidí"
jest spíše knižní fikcí než reálním obrazem. Tyto výtvory
zrodily se ne z poznáni skutečného světa, nýbrž z ušlech·
tilé touhy po vyšších prvcích soužití lidského, po mravní
harmonU, po uskutečnění říše lásky a dobra. Božena
Němcová nezasadila jich náhodou do rámce v'lašského, nebOť
Italie jí, vychovance období romantického, byla tou
p0žehnanou zemí, kde harmonie jest domovem. Básnířce
samé nebylo přáno tam vstoupiti: nepoklekla u hrobu
světcova v Padově,nebloudila pod bezoblačným modrým nebem
mezi cypřišovými a vavřínovými háji ve Florencii, neza·
myslila se před amfiteatr·em ve Veroně. A přece ji tam
český poutník potkává v podobě Mariettině v sesterském

65