III. ANNA Z ROŽMBERKA

Obrázek staré české šlechtičny, rytý do dřeva pro potěšení
všech dobrých a křesťanských duší.

(1902.)

Bsemnictví českému šestnáctého věku chybějí dva
nejvíce žádoucí a nejvíce sladké dary: poesie a žena. Celý svět
se míhá v masopustním průvodě literatury tohoto
nepokojného století: kněží všech církví a všech sekt, císařské vojsko
a loupeživí lanoknechti; turečtí bojovníci s půlměsícem na
praporcích a koňským ohonem na turbanech i křesť~nští
rytíři, hledající slávu jména božího; potutelní mastičkáři
vykřikující výbornost svých herbářů i apaték domácích i
zamyšlení hvězdáři, nesoucí pranostiky pod paždím; 2Jběhlí
studenti, přestrojení do šatů z ~atinské komédie, i učení
knihtlačitelé s Hsy a s pohybHvými písmenkami v náručí,
ke konci čarodějníci, černokněžníci a čerti; průvod jde
s hlukem a okázalostí, křičí, zpívá, volá, do českých vět
mísí floskule latinské, německé i italské, ale okna, za kterými
sedávají krásné paní a slečny, jsou tmava a zavřena. Žena
nenaslouchá a nechce naslouchati této zmatené a marné
vřavě.

Věnuje-H však poněkud zájmu také psanému slovu, jeví
se zcela jinou,než si ji spisovatelé bláhového a
vášnivého tohoto století představovaH. Lutherští kazatelé i
skladatelé katolických postil, helvetští mravokárci i přísní kněží
z Jednoty horlili proti "marnosti žen a panen", a zachované
dopisy českých žen z věku šestnáctého ukazují nám spořivé
a rozvážné· hospodyně. Humanističtí učenci, znající Venuši
i Evu jen z latinských knih a přeplněných komentářů,
kre
31