Najdou se u kritika Blahoslava nápovědi a tuchy zásad
ještě modernějších. V památném druhém dodatku
"Muziky", který podává takřka poetiku písně, sleduje s
láskyplnou pozorností vznik lyrické tvorby v duši původcově,
obnažuje kořeny poutající výtvor se skladatelovou duší,
odlišuje živly podvědomé od prvků úmyslně do písně
vložených. Činí dokonce krok další: učí z básnického díla
usuzovati na povahu tvůrcovu a s vřelostí, vlastní příbuZillým
zpovědem kritiků novodobýdh, velebí roZJkoš i vznešenost
tohoto pSYClhologického zaměstnání: "Neb jakž soudně na
písničku pohledíš, tak toho, kdož skládal tu píseň, hned
poznáš, jaké duchovní údy má, jak vyspělé, jak podaři1é,
subtihlé, způsobné a ušlechtilé, jak zdravé neb nezdravé,
z toho jací mohou pocházeti týchž údů skutkové, poznáš,
jaká pracovitost, bedlivost, ryohlost, smělost. To znáti, s tím
se poohírati uměti a moci jest: lépe na svět a na lidi v něm
pohleděti, nežli by na ryňk, na trh šel aneb někde na
divadla, kdež ne duše, ale těla lidská, a ještě oděná rouchem
viděti můžeš, ale tuto, což nejpřednějšího v člověku, z
hluboka spatříš."

Blahoslav hudehnírk, Blahoslav gramatik, Blahoslav rétor
duchovní vyslovili se široce a vyčerpali tím, co pověděli:

Blahoslav kritik napovídá jen a naznačuje ve zmínkádh
stručných, ale sporých: jest snad proto o mnoho menší?

*

Z velkých duchů naS1 náboženské reformace jest Jan
Blahoslav zjevem nejklidnějším a nejméně tragickým: jako
sudba nedopřála mu vzrušených osobních událostí a
velkolepého dějinného pozadí, jež bylo údělem Husa,
Chelčického a Komenského, taik neuštědřila mu ani jejich
chmurné geni~osti. Jeho činnost spíše odborná ,než myslitelsky
tvůrčí nekráčela mílovými kroky po vrcholech lidského
ducha, nad nimi se kříží blesky dějin, bydlela, skloněna nad
knihou, v pokojném údolí, kde vanou vlažné větry
urychlující kulturní zrání; ocitla-li se na rozcestí, přemýšlela o
vlídných mOŽDostechsynkrétiClkého smíru. Jest z postav našich

29