zkrotil náboženskou kázní; intelektuální touhy mladého
národa, jenž si žádal a potřeboval kulturníoh statků, nemínil
ani nedovedl potlačiti. A zde je rys, který "otce a vozataje
lidu Páně" činí nám posud drahým: hluboký a jistý smysl
pro národně kulturní potřeby české určoval vždy směr
činnosti Blahoslavovy a posvěcova! ji. V tom Blahoslav
byl z nejšťastnějších dědiců Mistra Jana Husa, b:erého tak
trefně a prostě jmenuje "dobrým Coohem".

*

Ve Vitemberce, městě Lutherovy a Melanchthonovy
slávy a Blahoslavových počátků, sedí podle podání
básníkova za hluboké noci ve své temné studovně doktor Faust
a prahna po nadpozemním zjevení, otevírá důvěryplně
Nový zákon; jsa věrným synem XVI. věku a blížencem
Erasmovým, Lutherovým a Bezovým, touží "snaživě a
poctivě" překládati blahozvěst Janovu do milé mateřštiny.
Zápase o výraz, prožívá učený doktor nejen to, co evangelista
vložil do helenistického textu, ale daleko více: v hodině
duchů zaburácí jeho tušivou myslí všecko, čímkoliv za re·
formační století mluvilo Písmo k náboženským i
filosofi>ckým myslitelům. Nejprve filolog vitem:berskéobservance
pozdravuje důstojný zvuk přesného a zdobného s lov a,
které z řeckého originálu přilétá k cvičenému uchu
humanistovu. Pak se noetické pochY'bnosti školeného aristotelika
vbodávají do samého jádra, jež není slovné, nýbrž logické,
a opatrná ruka intetpretova již již píše meziřádkovou glosu:
byl na počátku u m. Ale sotva se odpoutal odvážný doktor
od litery, poznává, že se prapodstaty zjevení nezmocní
střízlivým intelektualismem, nýbrž schopností intuiční, kte·
rá sama jsouc tvůrčí, hledá všude - a přede vším v úsvit·
ných mlhovinách prapočátků - tvůrčí činy; s íl a, ale
j e š t ě spí š e č i nznačí v jasnovidné inspiraci Faustově
praprincip světa.

Co Goethe vložil takto v úžasné syntese symbolickému
Faustovi do úst, tanulo na mysli, byť neurčitě, všem
reformačním překladatelům bible; spravedlivý úradek dějin od·

25