níku, hned kupčíclmu finančnikovi, hned úlisnému zákonodárci. Nestraší tcmto sebevědomý d'ábel právě dnes nejvytrvaleji mezi nánů? Není to on, kdo jednou s výpočty statistikovými, po druhé s návrhy technického vynálezce, po třetí s imperialistickými závěry historika předstírá, že slouží duchu člověkovu a přece poslé:ze ukazuje všecka království okrsku země, svádí docela stejně jako druhdy jeho otec, řka: "Tobě dám tuto všeoku moc i slávu; neboť mně dána jest, a komuž bych kOM ohtěl, dám ji. Protož ty, p0kloníš-li se přede mnou, budet' všecko Tvé"? V době reformace chladný d'ábel mechanického vědění nepřestával sváděti bohoslovců; dařilo se mu to do té míry, že zmařil nejvzácnější setbu reformace. Jan Blahoslav,nejvěmější melancihthonovec v Cechádh, nepřipustil si těchto problémů. Najdou se sice v "Grama. tice" dvě místa, z nichž se ozývá úzkost, že přílišnou horlivostí pro literaturu zanedbává ducha a že získávaje moudrost světa,.ztrád pravdu boží: jednou vložil poděšenou svou nejistotu do úst gramatikovi Václavu Filomatesovi, který sveden vlašským humanistou Vallou, více nanu nad porušením řeči než knězi sluší; po druhé sebekárně obviňuje se sám, že ještě za připozdívajídho se věku životního místo služby náboženské se příliš obírá záležitostmi "všivýcih mluvniOkářů". Leč to