duch. Hladká pláň, opět výraz čistě antický. Celá báseň dýše dokonalou
pohodou lyriky Goethovy.

15. Na moři života. N ezhroženj, neohrožený. Celakovského statečnost životní
má vždy náboženskou oporu křesťanskou.

16. Chvála mladosti. Hebe, nebeská číšnice bohů, bohyně mladosti. Fr. Bflý
ve svém komentáři upozorňuje, že poslední sloha básně připouští výklad dvojí.
Buď: básník se vzdává úmyslu opěvovati chvalozpěvem mladost a krásu
Mariinu a přepouští úkol ten Marii, jež má děkovati jakožto vzácný květ vlasti,
za svůj mladistvý půvab. Aneb: úkol oslavovati mladost pře~ouští básník
růžovým rtům dívčím, aby poděkovaly za hojnost spanilých dlvek českých (za

jarou tu úrodu, danou svému národu). .•

17. Oddanost osudu. Volné okruhy činnosti. Pustý darmochléb, ničemný člověk,
který bez práce a užitku svůj chléb pojídá.

18. Minulost a dějiny vlasti. Tajné kobky, sklepení. Dávní láskou, dávnou lásku.
Palacký. Poměr Celakovského k Palackému, zprvu nedůvěřivý a podezíravý,
proměnil se zásluhou redaktorské nestrannosti, kritické velkodušnosti a lidské
spanilosti Palackého ve vztah srdečnG úcty a oddaného přátelství, takže
CeIakovský v listě Vinařickému r. 1837 vřele uvítal vydání prvního svazku
Palackého "Geschichte Bohmens"; sotva vyšel druhý svazek, bylo v rukou
čtenářstva i toto veřejné a básnické svědectví Celakovského. F. X. Salda ("Moderní
literatura česká", II. vyd. 1920, str. 29) praví o této básni: "Celakovskv dovedl
z českého v'erše bíti i plné těžké kusy hlubokého melodického t6nu. Měl i smysl
pro velkost, ovšem pro velkost jadrnou a nepatetickou - k průměrnému duchu
a způsobu německému cítil vůbec nechut".

19. Oslava pravdy (velice blízká znělce Kollárově "Nechtěj zoufat, když se prOti
tobě", "Slávy dcery", III. 55, zde č. 24). Rozum, čisté lidství. Obě svrchované
hodnoty věku klasicistického, budujícího na základech osvícenských. Medusy
hadochvějné čupřiny, strašidelná bytost řeckého bájesloví Gorgo Medusa dovedla
kameni ti pohledem své hlavy, jejíž vlasy byly vesměs z hadů. Bezectní zlosynové,
nepHtelé pravdy.

20. Hry a hra. Capart, nicotka. Měr vyšších cílů. Hříčka v koule. kulečníku.
Vtipnou hru nehrá-liž dosti čas s tebou. "Cas pořád s námi si hraje. Odchylně od
lidí ve hře si libujících, neraduje se v~ak, vyhrá-li sám, nýbrž když jest obehrán.
Pak jsme na něm vyhráli my. jsme pány času." (Fr. Bílý.) Smeti akk. plur.
smetí. Staré děti. Dětinští lidé, kteří si bez účelu hrají živlltem.

21. Chvála jazyka českého. Ušlechtilé úrody, racy. plemene. Plaše, nezkroceně.
Na vzduch sází, do vzduchu vyhazuie. /teckým taktem tancuje, čdtina schopná
také prosodie časoměrné.

22. Umění slova. Klasický požadavek shody mezi obsahem a formou platný stejně
pro básníka, jako pro učence, který i v díle vědeckém musí dbáti půvabu a
správnosti podání. Přidej soli, medu: sůl, attická vtipnost; med, slohové podání
lahodné jako med včel z Hymetu.

23. Rozloučení. Věrnost v životě a proměna v umění jsou básníku stejně
potřebny, proto Musu. chce vyhledávati stále v jiném šatě. Ličina. ~kraboška
(rusism1Is). Touha vede do jiných záhonů mně .květinných, Msn{k se chce obrátiti
k jinému oboru literárnímu; ale brzy zmlkl v poesii nadobro.

Kvítí. Ze stočtyficeti epigramů "Kvítí", jejichž první ukázky Celakovský shrnul
do II. vyd. "SmHených básní" r. 1830 a z nichž jest patrno, jak básník ve svých
elegických distiších, podnícených vzorem Goethovým, postoupil až ke kouzlu
řecké anthologie, platících Herd.erovi - na rozdíl od Lessinga - za vzor pro
epigram. Jemný cit, obestřený básnickou nálodou, zhuštěn jest tu s půvabem
výrazu do úsečné formy, často dvojdílné a zbudované na obdobě lidského života
a říše přírodní Rozbor těchto i ostatních "nápisů" Celakovského ve srovnání
jednak s Kollárovou praksí, jednak s Herderovou teorií, viz v Jakubcově
studi
146