protiv, vyní syntésa ••• to je stálý refrén knihy. Skuteěně: dokonalý
katechismus radostného, ddvěfivého estetismu".

t. Růže stolistá. Stolistá růže, podle níž básník pojmenoval svou sbírku o stu
básních, pfipomíná mu jeho milenku. Mnohá se kře kouzlila, mnohá rdie
s keře okouzlovala.

1. Milenčina podoba. ládným článkem tu nevládne potvořivá úprava žádný
z milenčiných údů není upraven podle potvofivé m6dy. Zefyreček, milý teplý
věterek západní. Lepota, spanilost.

3. Oči milenčiny básní nejkrásnější. Hesperidky, dcery obra Atlanta a Hesperidy.
stfehly v zahradách zlatá jablka; zahrady ty i se zemí Hesperií kladeny do
Spaněl neb do Italie. Celakovský myslí Hesperidek krajem patrně Italii, vlast
Petrarcovu. Pěvec u Dunaje, Kollár. Básníka okouzlovala milostná, oduševnělá
lyrika Petrarcova a Kollárova (měly skuteěně na •• Rdži stolistou" znaěný vliv),
ale teď ěte raději v básni jiné, oěích milenčiných. Milostenky Gracie. Lada,
slovanský název pro Venuši, bohyni lásky a krásy.

4 .•• Nenaléhej, milenče, na vyznání lásky!" Napomenutí pro milence, vložené
do úst dívčiných a obsahující psychologii panenské lásky. O vyznání .,enastupuj,
na vyznání nenaléhaj. Na tom místě zvýšeném, ve stavu povzncšeném, kterého
dívce láska propdjčila.

S. Kouzlo milostného vyznání a políbení (pokračování básně pfedeUé). Nektar,
nápoj bohů. Etherové plameny, ether, aither u Řeků, vrchní teplé a záfivé pásmo
vzduchové, sídlo Diovo. Ochtada, ochlazení. Závěreěná oxymorická hra milostná,
silně pfipomínající psychologii lásky u fímských elegikd.

6. Podzim. Na doběrku, na sklonku. Po dřevech, po stromech. Záletí, podzim.
Typická, neromantická klasická krajina upravená paralelně k n61adě dulevnf.

7, Mhly jeseně. Pstře, pestfe. Spudily, zapudily. Lazury, lazur n. azur, jasně
modrá barva blankytu podobná. Zofe jsou ruměnné tváfe, lazury, jasně modré
oěi mileněiny. I

8. Hudba a láska. Příkřiti se, protiviti se. Harfa Eolova, strunný nástroj, loutně
podobný, rozechvěn větrem vydává táhlé krásné t6ny.

9. Jaro v přírodě. SmaragdO'llj, jasně zelený. Casů rozměrce, Bůh. Dítky Flořiny,
květiny. Cistým okem člověbm, projev estetické humanity Celakovského, blízké
krasovědnému stanovisku Palackého.

10. Pravidla dokonalého života zcela v duchu klasické etiky, která Udá, aby
člověk o svém mravném životě pracoval uvědoměle jako o díle uměleckém.
Tvorčí jiskra až se vznítí sama, samočinné hnutí tvůrčí: odpor klasiků proti
každé umělecké i mravní improvisaci i proti spoléhání na inspiraci. RovnU
odpor proti požitkáfskému diletantismu estetickému (po rajském zrak tvílj kvítl
t. j. po vědách a umění, bez účelu netěkej) jest projevem klasického smýšlení.
V závěru (tvůj-li šlechtí zemský byt mravní shoda, krasocit) opět se hlásí
stanovisko blízké Palackého spojení etiky a estetiky.

II. Měsíčná noc. Noc čarolícná, čarovné tváfe. Věstec, básník. Ticho živné,
osvěž?Jíc,í a ~á~o,:ei\ yyživující básníkovy sny a jeho obraznost. Chleba syn,
prakticky, stflzhvy obcan.

11. Domov básníkův. Ideální fHe, jež jest věčným odkazem božím, jest pravou
vlastí básníkovou a zdrojem jeho inspirace. Host i já 'll té nejsa říši i já nejsa
cizí v této fm, jsa tedy básníkem. V bujarosti mladické. ve skuteěnosti již
Celakovský dávno není jinochem, ale tvofení básnické propůjčuje mu věčnou
mladost.

I). Večer nad vodami. Poblud, blud, kfivolaké kolotání vln. Plamen touhy a
lásky.

14. Klid svatvečera. Obrílžené hory, červánky zalité hory. Den se překlonil,
pfes hory viděno zcela oěima'básníka antického, 6, duše všehomíra, voe. od mase.

10 Ckm. 490-14.

145