vyjadfuje klasický individualismus, postavěný pod zorný úhel mravního sebezdokonalování: "Nikdy nebuď roveň druhému, avbk jeden každý rovnej se Nejvyššímu. Jak to provésti: Nechat jeden každý iest dokonalý sám v sobě!" Nelze vyměřiti té čáry, nelze určiti té meze. Filosofie českých dějin. D~ležitý úryvek z úvodu k prvnímu dílu "Dějin národu českého v Cechách a v Moravě", který vyšel r. 1848 jako rozšífený p'feklad původního německého vydání z r. 1836; tento úvod, podávající filosofIÍ dějin vůbec a českých zvláště, pfibyl zcela nově a obráží Palackého názory v době národní revoluce r. 1848. Jsou v nicla patrny vlivy západních mysliteld romantických i pozdějších: Rousseaua, Herdera, zvláště Hegela i romantických historik6 slovanských, hlavně polských, a takto pojata i základní idea o "ustavičném stýkání a potý kání slovanství s fímanstvím a němectvím" vedle idealisace starých Slovanů a zatracování fádd feudálních i nechuti k středověku. V tom ve vlem tato z6.sadní stat Palackého, které dodal důrazu i zařazením na místo zvláště významné, karakterisuje svého autora, jako myslitele a historika doby poklasické, jakožto ideového stoupence onoho národního romantismu, který přecházel v humanitní liberalismus. (Rozboru toho věnováno z velké části uvedené dílo Fischerovo; Josef Peku v přehledné stati o Palackém v Ottově Slovníku naučném a v otisku Světové knihovny 19IZ, na str. I02-IIO, sleduje a vykládá postupné změny v Palackého názoru na smysl českých dějin, jimiž se podstatně uchýlil od formulace tuto otištěné). Přes to tato velkorysá úvaha Palackého zasluhuje čestné místo tam, kde se shrnují význačné projevy slovesné českého klasicismu. Řadí se tam myšlenkovým úsilím postihnouti za zápasem ideí a proudů v dějinách konečné vyrovnání harmonické; etickým zanícením spojeným s estetickým pohledem do dějin; podáním rétorickým a přece tíhnoucím k ddstojnému kli3u; karakteristikou dob a kultur, jež přip