souditi. Melpomene, jedna z devíti Mus, ochránkyně básnictví, fvláJtě tragického.
Nudožerýny, Drachovské, Rosy, Komenské. Vavlinec Benedikti z Nudožer,
(1555-1615), gramatik a prosodik, podal v úvodě k českému plekladu žalmu
r. 1606 plesná pravidla časoměrného vedování. JiH Drachovský (1577-1644),
pojal do své mluvnice také pravidla prosodie časoměrné. Václav Jan Rosa (1610
-1689), vynikající gramatik doby pobělohorské, věnoval poslední část své
mluvnice "Cechořečnosti" 1672. pravidl~m prosodie časoměrné. Jab Amos Ko·
menský plekládal časoměrně žalmy a mnoho plemýJlel o tom, jak v čdtině
napodobiti antická metra, časoměrná. Neshánějme se v cizině po zboží, jehož
doma dostatek máme. Cizí zboží, liché zboží. Negermanomanujme (neponěmčujme
se samovolně!) Vhodně upozorňuje novodobý vydavatel "Počátk~" Fr. Frýdecký
na úplnou shodu s tendencí Rukopis~: "něchvalno nám v Němciech iskat pravdu".
]estost, bytnost, jsoucnost. Brožurka, malý nevázaný spisek. Hermann Gottfried
Jakob (1772.-1848), proslulý klasický filolog německý a ŠafaHk~v pHmý učitel
v otázkách prosodických. Boeckh August (1785-1867), rovněž slavný klasický
filolog německý, také v proso di i vynikající. Grotefendt Georg Friedrich
(17751853), klasický a orientální filolog nmecký. O Vossovi a Aplovi viz
výJe; zde proniká Šafafíkovo odborné vzděllní v klasické filologiI, získané
studiem na universitě v Jeně. Adelung Johann Christian (1732.-1806), proslulý
slovníkář a gramatik německý, jenž měl značný vliv na naJeho Dobrovského.
Stach Václav (1754-1831), český spisovatel a básník doby osvícenské, jenž se
pokusil, ale zcela nevědecky a neobratně proti Dobrovského prosodii plízvučné
hájiti časomíry; že se ŠafaHk o jeho nezdařilých pokusech s uznáním zmiiluje,
vykládá se jenom společnou nechutí k Dobrovskému. Zplameněných prs! prsou
rozohněných. Vůdci a ústavníci (zákonodárci) narUka na Dobrovského.
Camoens Luiz (152.4-~58Q) slavný renesanční básník portugalský, proslulý
hrdinským éposem "Lusovci" John Milton (1608-1674), proslulý anglický básník
pozdní renesance, jehož hlavní skladbu "Ztracený ráj" Jungma:hn ple!ožil do
čdtiny. O ostatních zde uvedených klasicích viz poznámky k Jungmannovu
článku O klasičnosti, pro šafaHka jest ~fíznačný vtběr kladoucí dura'~ na
básníky inspirované nábožensky a zvláště kresťansky. Pripálenou poskvrnu,
vpálené znamení hanby.

František Palacký.

Ovod do estetiky starověké. V 1. 1819-182...1 vznikla uprostled horlivý~h
pHprav k dráze badatele i profesora krasovědy vedle četných teo,etických,
namnoze soustavně vybudovaných statí také historická práce "Přehied
dě}inkrasovědy a její literatury", až na německý spisek Koller~v, který Palackému z~stal
neznám, první pokus svého druhu; puvodně to měl býti úvod k první knize
soustavné "Krásovědy" Palackého, ale vzrostl Palackému pod rukou v dílko
samostatné •. Palacký svuj "Přehled" publikoval za doby, když od "Krásovědy" trvale
"'se .chýlil ·k . dějezpytu a dějepisu, v časopise "Krok"; nové vydání pofídil

L. Cec~ v qL sv. Palackého "Spisu drobných" sv. 76-114, podle tohoto
vydání se řídí otisk Q~ ukázky První část "Přehledu" iedn4, o estetice antické,
druhá o krasovědě národ~ moderních Italu, FrancouzÓ, Angličanů a Němcu;
všude postupuje autor plehledně, podává názorný výklad zásad a
karakteristiku vůdčích osobností a připojuje stručné poznámky kritické. Na~e ukázka,
za níž v první části "Plehledu", následuje rozbor estetických zásad Platonov'ých,
Aristotelových, Plotinových i některých menších, zjevu krásovědy lecké a Hmské,
jest výrazem Palackého obdivné lásky k my;šlenkovému světu helénskému. Dálí,
vzdaluje. Zavírati, závěr činiti, souditi. Sanskrtu oznámení, sanskrt, staroindické
nářečí, povýJené na jazyk literární i obcovací leě vyŠ§ích tHd v Plední Indii,
důležitý pro vědecké poznání indoevropských jazyků vubec. Poznání jazyka a
písem
141