kubcem převzata, básnické díkuvzdání za to, že byl o~iltěn z těžkého a
hanebného podezření, kterým krásného jinocha Putifarka prelpurská se snažila v o~ích
jeho přátel, hlavně milostné přítelkyně paní Niny Zerdahelyové očerniti. Alkaiské
strofy užil tu Palacký nikoliv k 6dě horatiovské, nýbrž k modlitbě křesťanského
teismu, ale opro~těného od pout některého t'0sitivního vyznání. Díkočinný,
díky vzdávající. V rozkoše výtrhu = ve vytrzení rozko~e. Pátá, plane.
Jedoblivý, chrlící jed. Rámě mátino, rámě mateřské. Čríti, čerpati. Chvíl jsem se,
chvěl jsem se. Nebaví, nezaměstnávají, nezajímají.

Fr. Palacký a P. ]. Šafařík.

Společné dílo Franti~ka Palackého a Pavla Josefa Safaříka, vzniklé za
účasti jejich přítele Jana Blahoslava Benediktiho "Počátkové českého básnictví,
obzvláště prosodie", v jádře složené na základě hovoru, úvah a list& obou
preJpurských přátel v r. 1817 a vydané v březnu r. 1818, mMeme nazvati
nejohnivěj~ím a neidůslednějJím manifestem českého klasicismu. Nikde jako tutO
nebrly do té míry řeči a literatury staroklasické pový~eny za vzor a svrchovaný
ideál jazyků i literatur moderních a tudíž i češtiny a českého písemnictví;
nikde z tohoto ideálu nevyvozen tak výmluvně a přesv'ědčivě požadavek
harmonické dokonalosti, umělecké, promyšlené, opravdové a těžké práce, příčící se
každému postupu jenom improvisačnímu; nikdy před tím a potom nevyslovena
s touŽ rozhodností totožnost umělecké ceny a zevní metrické formy básnického
dOa. Dovolávajíce se prosodie řecké, dílem i latinské, i německých teoretika,
kteří nedbali o živou praksi tvůrčích básníků svého národa, dovozovali Palacký
a Safařík v "Počátcích" nutnost časoměrné prosodie v českém jazyku a básnictví
a této otázce věnovali vět~í díl svého mladistvého a mladického spisku.
Přecelíovali zřejmě význam domácí tradice před Dobrovským; obrátili se s tvrdou
prudkostí proti pfízwčné teorii patriarchy české filologie Jos. Dobrovského, ale
nevyvrátili jí; zavděčili se nemálo Jungmannovi a jeho druHně a dwli u ní
takového souhlasu, takže se někteří badatelé, zvláště Josef Král v díle ,,0
prosodičeské" (knižní vydání posmrtné, 1924) pokusili dovoditi, že Jungmann sám byl
vlastním původcem "počátk&". Těmito počiny a zásadami prospěli mladí autoři
potřebám své doby, ale nezjednali jim platnosti i v dalJím vyvoji. Zato velký
čin vykonali. ,Počátkové" na poli básnicko-umělecké kultury a
národně-slovanského uvědomění pro celou dobu obrozenskou, tedy tam, kde Jlo nikoliv
o formální, nýbrž obsahové zřetele. V od~oru k staršímu pokolení školy
Puchmajerovy a Hněvkovského horlili po zvýsení úrovně českého písemnictví a to
jak básnického, kde zd&radovali potřebu genia, tak naukového, kde rozvinuli
celý program vědy národní; požadavky tyto pronášeli oba, zárovelí s ohnivými
projevy če~ství i slovanství, lásky k mateřskému jazyku a s rozhorlením proti
němčině i svévolné germanisaci kulturní. I v efebském zápalu, stavějícím do
služeb estetického a uměleckého ideálu čistou sílu a energii mravní, bylo cosi
helénského a klasického. Vedle předmluvy z pera J. Blahoslava-Benediktiho
obsahovaly "Počátkové" šestero listů, z nichž I" 2. a 5. jsou z pera Palackého,
1 .. 4. a 6. z pera Safaříkova. Otisk celého díla podává III. sv. Palackého
Spisů drobných, red L. Cecha, str. 1-63, populární nov'otisk s hojnými
poznámkami pořídil 1918 ve "Světové knihovně" 1305-13°8 Fr. Frýdecký. Ná!
výběr úplně pomíjí výklady formalistické a volí ukázky, z nichž vysvítá
obsahový klasicismus díla, spojený s vlasteneckým úsilím o vytvoření klasické tradice
na české pad!.

Casomíra tJ přízvuk (z I. listu od Fr. Palackiého). Překlad citátu z Klopstocka
(z 6dy Die Barden z r. 1767): "Vy básníci, vy básníci! Kam zapadla lyra naJich
File&? Ach, přemýmm-Ii o tom, co kryjí trosky, kalí můj oplakávající zrak
bolest plná tužeb!" Fileové, podle Klopstocka, nejstarší a nejznamenitější ze

139