ho, chtějíce tfemi ukázkami doložiti pravdu slov Vrchlického (na uved; m.), že
básně S'afaHkovy "se hnaly po vyjádfení pomysld nejlep§ích".

Jiskra božstv!. Jeden - vedle znělek Jungmannových a ve shodě s nimi také
v metru trochajském - z prvních sonetu novočeských, jdtě pled Kolllirem.
V rýmech pfevaha planých souzvukd jen mluvnických (první dvě sloky mají
Kollárovi běžnou sestavu AbbA, AbbA, dvojvedí v!ak pofad CddCee) členění
básně mistrovské; duchová aJ?Oteosa božského světla a lásky zdafilli, až po
Klopstockově zpusobu skladba, pripsaná původně kdmarskému pHteli, vrcholí oslavou
přátelství. Byt skutečný, o?ravdová podstata. Ráje kvetlé, rozkvetlé, kvetoucí.
Láska. Horatiovská (zv. třetí sloka asklepiadská, avlak přízvučná), 6da, ale
naplněná oním rozumováním o moci lásky. pro něž Hmská poesie volila
nejčastěji ú!var elegie; v tom blízka Kollárově elegii "'Počátek lásky i jejím vzorům
latinským (v. vý§e). Kvěl, kvil. Zlámaný zvuk, odražený zvuk. By zlámaný zvuk
hor příkořem a~ mně jek lil hluboko do duše, až by zvuk odražený vzdorem
hor lil mně hluboko do d.\lše jek (harfy). Luk dítky, květiny Droby, vnitfnosti,
útroby. V jaká divotvorná láska se cítění ve svých rozplyne hrách = jak
divotvorné city způsobují hry lásky. Příjemně bolestné jho, oxymoron pHznačné pro
psychologii lásky u elegiku latinských.

Na lípu. Horatiov'ská (t. zv. sloka sapfická) pHznačná a rýmovaná 6da na počest
přírody; lípa zde posud bez svmbolického vvznamu stromu Slovanstva. Stí'l,WÝ
les, stmný. Nechlubné znění. skromné, nevychloubavé znění.

František Palacký.

Jako SafaHk básnil i František Palacký (1798-1876) jenom v mhdi~tvém
věku a to v závažných létech studií prdpurských, ale za jeho života jehQ verse.
vesměs nesené duchem, slohem i metrem klasickým. nebyly sebrány; teprve
r. 1898 vydal Jan Jakubec "Básně" Fr. Palackého, jehož textu se zde
pfidcžujeme. Z našich ukázek první jest výrazem mravně filosofického zanícení, druhá
nadšeného slovanství, detí teismu Palackého.

Moudrost. Báseň z r. 18 17 vyšla po prvé v Palackého a Safařfkových "Počátcích
zvláhě prosodie" a podle jejich programu jest psána časoměrně a to slokou t. zv.
alkajskou, v níž si vedle hexametru liboval nejvíce. Ztužíc, otužíc, posilníc.
Hus, již v době prdpurské projevoval Palacký, veden domácí tradicí
českobratrskou, živý zájem o naši reformaci náboženskou, kterou již tehdy mínil zobraziti
i historicky. Fenix, pták fecké báje, jénž se sám spaluje, aby z vlastního popela
povstal k novému životu. Náší = vznáší. Eterské studnice, studnice éteru,
studnice nebeské. Olymp, sídlo bohů.

Na horu Radhoš!. Také tato 6da z r. 1818 vyna nejrrve v "Počátcích", pak
v Jungmannově "Slovesnosti" r. 1871 postavil ji Palacky na místě úvodu v čelo
souboru svých drobných statí "Radhosť"; jest psána časoměrně, umělou strofou,
kterou si Palacký v duchu zásad Jungmannových samostatně vytvořil. Hora
Radhošt v Beskydech moravských mezi městečky Rožnovem a Fren§tátem tUf m
vysoká, lidovými pověstmi a bájemi obetkaná, z Palackého rodných Hodslavic
viditelná. Ve střevách země = v útrobách, hlubinách země. Karpat,
moravskoslezské Beskydy náleží do horské soustavy Mor. Karpat, Sudety, t. j. východní
Sudety s nervy§§{ částí Jeseníky na sev. pohraničí moravskoslezském. JUdí,
pořadí. Rodové hostinští = rodové pohostinní. Radogost. Radogost nebo
Redigost, bůh dávný-ch Slovanů pobaltských, uctívaný na Retře, snad jenom příjmení
tamního boha Svarožiče. Zpráva o ctění Radgosta či Radhohě na hoře Radho§ti
na Moravě se vyskytuje az u dějepisce Středovského na počátku XVIII. stoletI
a nezasluhuje víry. Víka. fem dík. Dověrný, důvěrný, buď důvěru majíc( neb
ddvěru vzbuzujíCl a důvěry zasluhující.

Modlitba má dne 26. července 1818, podle deníku Palackého, odkud báseň
Ja
138