uosti, jevící se od Goethovy pfedlohy k jeho zpracování, jest u Kollára pak
dovršen.

2.7. (III., 89, z r. 182.1.) Láska na věčnosti. Aě sonet jest jil z prvního Kollárova
souboru, vidíme již na něm petrarcovskou a dantovskou snahu o platonické
zbožnění lásky a její pfenesení do oblasti nadpozemské. Zde mluví k básníku
Mína, opírajíc se o slova slavné Mignoniny plsně od Goetha "Kennst du das
Land", ale proti živé a srostité názorovosti Goethově, podává český básník
obrazy abstraktní a uměle zosnované.

2.8. (III., 110, Z r. 1832..) Slovanská budoucnost. Prorocký obraz skvělé
budoucnosti Slovanů za sto let, zrozený jako protest proti tísni let tficátých. Na
základě takových pfedpovědí bývá Kollár označován jako duch věštecký a Sv.
Cech, jeho žák a pokraěovatel, ho jmenuje v "Jitřních písních: "duch věští
orlím vzletem, jenž stavěl svorné lásky chrám všem velké Slávy dětem". O sto
roků = za sto roků. Na vzor potopy = tak jako potopa. Křivé Němců ,~
chopy = kfivé pochopení Němců.

2.9. (111., 117, z r. 182.1.) Krása soustředění.' Opět jako svrchu znělka č. 10,
projev mladistvé moudrosti životní, zakládající se na klasickém úsilf o
harmonipleneseném do oblasti mravní. Pableskove tleli, paprskové doutnali, planuli.
Též tomuto sonetu se na uved. m. str. 42.4-42.6, dostalo od Oto Bleziny
nadšeného výkladu. "No, víte, toto dát mladému člov'ěku s sebou do života, že
je potřebí soustfedit své snahy, nerozkouskovat svou práci, nedrobit sebe... že
úspěch, dojití dle, že mu není zaručeno, než když ten jeden vyvolený a
nejvlastnější cíl bude mít stále na očích - to není málo". - Víte, v tom rádo nebe
dává dojít dle - to: rádo - v tom je něco. Men~í Msník, menší duch by
řekl jen, že nebe dáv'á dojít cíle. Ale v tom rádo je lečeno tolik, jako že nebe
je ve spojení s dílem člověka, a je v tom tolik utěchy... A pak, kdyby se
i ten úspěch nedostavil - i s tím dlužno počítat - mužně padnout není menší
chvála. Jaká útěcha i v těch slovech!"

30. (IV., 4, z r. 1830') Vstup do slovanského nebe. Na rozdfl od předchozích
zpěvů, kde básník za průvodu Mflkova sám prochází slovanskými kraji ve zpěvu
čtvrtém, nazvaném Lethe, Slávy Dcera, vstoupivJf na nebesa, posflá básníkovi
listy o slastech oslavenců v slovanském Nebi. Zde monumentální nápis nad
bránou Nebe, v staroslovanském písmě kyrilském, jež spojovalo jihovýchodní
Slovany a na čas i část Slovanů západních v celek (nad bránou pekla nápis
v glagolici, která Slovany rozlučovala). Nápis svým výmluvným důrazem,
uUzkou slohu na latině vychovaného. Světozvučné chvalozpěvy, chvalozpěvy,
znící po celém světě. Slávu a s ní slast i svobodu, básníkem zřejmě zamýJlená
aliterace, jakož i rým svobodu - národu stavějící do vedového důrazu slova
nejvýznamnější.

31. (IV., 2.8, z r. 1831.) Oslava Celakovského, který r. 182.9 upoutal celý
probuzený národ svorně svým mistrovským "Ohlasem písní ruských". Výborně
se podařilo Kollárovi postihnouti mladistvou, hudební a kvetoucí gracii jeho
básnického protichi\dce. Cestil = cestoval. Ochlácholena = okouzlena. Před
mistrovský, Celakovský, jeden ze zvláště vfmluvných dokladů, jak Kollár do
rýmů vkládal slova významná, s neobyčejnym štěstím také jména vlastnI.

32.. (IV., 83, z r. 1832..) Safařtk a Jungmann. Sonet myUen jako rozhovor
Slávy dcery s její matkou Slávou o dv'ou nejdraHfch zjevech národního obrození,
stejně vynikajících povahou i učeností, o Slováku SafaHkovi a Cechu
Jungmannovi ("nic víc nad ně nemiluji"). Sama SláNa jim a jejich peru pleje věěného
trvání na zemi.

33. (V., 25, z r. 1832..) Vstup do slovanského Pekla. Nápis i popi~ brány
pekelné, uvádějící do Acherontu, jsou upraveny v pfísném paralelismu stejně jako
ve zphu předdlém vstup do slovanského nebe; i o Acherontu podáv.i Slhy
dcera básníku zprávu. Nášlapník, otrok, sluha. Proti svobodě, která se IV.
ne
134