na sklonku republiky. Fortuna, bohyně osudu a štěstí u Rímanů. Peroni bromci,
Perunovi hromovládci. T arpe;ská skála, strmý skalnatý svah na jihozápadě
Kaptolia. Pantheon, okrouhlý, dosud zachovaný chrám s kupolí, z doby císalské,
zasvěcený všem božstvům. Foebovi hřebci, koně boha Slunce, s nimiž ráno vyjížděl
z brány východu na oblohu. Jitřena, Aurora, bohyně jitra. Flavinské obloilky,
amphitheatrum Flavium nyní II Colosseo zvané, velkolepá, dosud zčásti
zachovaná stavba cirku. Jeremiáš, prorok starozákonní, Da·vid, král židovský,
jejich písní, žalmů i proroctví užívá doposud při bohoslužbách katolická církev,
v Colosseu se za doby Polákovy konaly křížové cesty Trajanúv sloup, mohutná
stavitelsko-sochařská památka doby císalské, vztýčená v Rímě r. 113 na
počest výtečného panovníka Marca Ulpi a Trajana (52-117 po Kr.), papež
Sixtus V. dal naň r. 1587 postaviti sochu sv. Petra. Aurelia památka slavná,
římský sloup t. zv. Antoninův, postavený římsk}'m senátem na památku vltězství
dobytých slavným panovníkem filosofem Marcem Aureliem (121-180), křesťansky
symbolická ozdoba, zde básníkem zmíněná, jest rovněž ze století XVI.
Tragický rozpor dějinný mezi Rímem pohanským a klesťanským vzruH v době
Polákově (r. 1819) stejným způsobem v duchu sympatií k starému světu
antickému velkého rakouského básníka Frant. Grillparzera, rovněž přivržence směru
klasicistického, ale jeho báseň "Die Ruinen des Campo vaccino" vzbudila ve
vídeňských pobožnůstkálských kruzích pohodení a nebezpečně ohrozila Mední
postup Grillparzeruv.

lan Kollár.

Ná,§ vydatný výbor z Kollárovy "SláÝy dcery", doplněný několika ukázkami
z drobných básní Kollárových, se lidí jinými zřeteli, než jiné anthologie
kollárovské, z nichž Jakubcův dvojdílný Výbor z Kollárových básní 1893 a 1894
se pro studium doporučuje nejvíce. Nám neno nikterak o genesi Kollárovy
"Slávy dcery", jak se z "Básní" r. 1821, v podstatě milostných, r. 1824
proměnila v trojdílnou skladbu s předzpěvem a s jednotnou osnovou meditativních
putování. při čemž zbožněná milenka nabyla významu alegorického a J.j"el
viastrncckoslovanský zvolna zatlačoval jádro erotické, což pak vyvrcholilo
v definitivním zpracování o 5 zpěvích z r. 1832. Nepřihlížíme ani k
životopisnému pozadí Kollárových básní, v nichž se nejprve zrcadlí milostný zážitek
v Durynsku, pak odluka od Míny, konečně marné toužení po milence domněle
ztracené a kde na základní vrstvu mocných myUenkových vznětů i citových
otřesů v Jeně usedaií dojmy z cest hlavně z návštěvy mezi vlastenci pražskými,
aby později dal dlouholetý pobyt daleko od stlediska ráz Kollárovým názorům
i úvahám. Konečně nejsou zde básně vybrány, ani tak, aby z nich úplně a
soustavně vysv'itly Kollárovy vůdčí myšlenky, jeho filosofie slovanských dějin, jeho
program slovanské vzájemnosti, jeho křesťanská humanita a mravní výchova
člověka - Slovana. Tyto složky se ozývají sice skoro všecky v'e vybraných zde
básních, ale náš výběr se řídí zásadou slohovou, t. j. pokud Jan Kollár dovedl
své city a dojmy, myšlenky a úvahy, formulovati klasicisticky, podle vzoru
i vkusu starověkých básníků i jejich moderních následovníků, se snahou o
monumentálnost a užívaje slohu básnicko-řečnického. Proto naopak Vyloučeny ony
básně, v nichž se jeví žákem německé romantiky, pěstitelem sentimentality
i citové hravosti.

ť.Ú1l7.pěvk,.sLQvy.dceii", zakládající se na citových i mynenkových prožitcích
Kollárových za studií jenských v poněmčeném kraji někdejších Slovanů
polabských, ale vydaný až r. 1824 v čele první "Slávy dcery", pokládá se za vrcho~
Kollárova díla básnického. "Bývá oceňován jako sourodý výraz jeho osobnostI
a osobitosti, kde v jednotný slohový celek mohutným procesem tvůrčím splynul
silný citový prožitek vnímavé mladosti s myJlenkovým světem nejpůsobivějších

128